17.8.2015 - Pangandaran, ostrov Java

Dnes je statni svatek, den nezavislosti, takze je zde stale strasne moc lidi. Po snidani se vyrazime projet na skutru po meste, abychom obhlerdli zdejsi moznosti. Nejprve mirime k narodnimu parku Pangandaran, ktery se rozprostira na poloostrove na vychod od centra mesta. Tam ale dnes nepujdmee, kvuli mistnakum. Potom jedeme na autobusak, kde sledujeme pruvod usporadany ke dni nezavislosti - dlouha kolona aut a motorek, ktere jsou zahaleny plachtami a ruzne ozdobeny a vypadaji jako tanky. Krici z nich studenti [je to hlavne jejich svatek]. Zkousime sehnat listky do Jakarty, ale jazykova bariera je silnejsi. Pri ceste zpet do hotelu si u silnice vsimame velike hrajici kapely a zastavujeme. Jde o symbolicky projekt k tomuto dni, kde sesli mladi muzikanti a hraji rockovou verzi pisne nezavislosti a indoneskou hymnu. Jejich pocet odpovida datu 17.8.1945 - je tady 17 baskytaristu, 8 bici, 19 kytar a 45 vokalu]. Zni to skvele, natacime video. Tohle by meli zavest i u nas misto stroheho kladeni vencu a vazne atmosfery [mozna by se lidi tesili na vic, nez jen na to, ze je volno]. Balime se a stehujeme do noveho hotelu. Po prestehovani se jdeme podivat k bazenu. Des. Bazen je plny mistnaku, kteri se koupou, tradicne, v obleceni. Voda je kalna, vsude krici deti. Diky bohu, ze mame nejlevnejsi pokoj bez vyhledu na bazen, jak nam zduraznovali. Sice koukame z terasy do zdi, ale je tu klid. Jinak pokud do bazenu nevyliji tak hektolitr sava, tak tam za pobyt nevlezeme. Pozdeji se dozvidame, ze hotel je v TOP 5 v mistnackem zebrizku ubytka v Pangandaranu. A SAKRA. Od obede navic Davidovi neni dobre a jde si proto lehnout. Za tento stav vini vcerejsi kalbu, coz se nasledne jevi jako omyl. Zbytek dne David travi lezenim v posteli s horeckou, zatimco Verca horecnate hleda informace o moznych infekcich. Samozrejme hlavne o malarii a horecce dengue, ktere jsou na Floresu, kde jsme byli, velmi rozsirene. Verime vsak, ze to bude OK. Vecer David presto vstava, abychom sli sepsat blog. Takto unikatni prostory internetove kavarny jsme jeste nezazili - pocitace jsou na zemi a kolem nich jsou udelane asi metr vysoke, 1m ctverecni "chlivky", sedi se na zemi. Po pul hodine uz to nemuzeme vydrzet, je to strasne stisnene a boli nas zadky. Navic David Vercu dost vyhriva svou saharskou teplotou...

18.8.2015

David se budi a hori - nas plan je jasny, sehnat teplomer a zjistit, jestli to neni malarie. Jeste pred timto vyletem vsak mirime na prvni snidani v nasem novem hotelu, abychom si trosku zvedli naladu. Nezvedli. V nabidce maji jen smazenou ryzi a chilli omacku, bezva. Druhym cilem se tak stava koupit si nejake jidlo. Mame stale vypujceny skutr z predchoziho dne a tak nasedame a vyrazime do mesta. Zastavujeme u lekarny s zadosti o teplomer [predtim jsme samozrejme zjistili, jak se rekne v indonestine]. Mila pani prodavacka, kyve hlavou a dlouze hleda zasoby teplomeru. Nakonec na pult poklada dreveny teplomer na mereni venkovni teploty - ano je pravda, ze toto nas pobavilo, kseft ji ale neudelame. Zrovna ted nepotrebujeme vedet, kolik je teplota vduchu. Jiny pry nema, musime jet jinam. V dalsi lekarne uspesne kupujeme teplomer a ptame se na test na malarii - mame jet do dalsi lekarny o par metru dal. Tam nas odkazuji na vedlejsi venkovni cekarnu preplnenou k prasknuti nemocnymi mistnaky. Vsude je spina a proto odhadujeme, ze lekarska pece bude zde nebude odpovidat nasim predstavam o vyvonene jehle, ktera neboli. Bez odberu krve tady malarii nezjistime, s odberem krve ale David muze ziskat zloutenku nebo jiny bonus.  To nedame. Verca tedy dava ultimatum, ze pokud teplomer ukaze vice jak 39 stupnu, jedeme urychlene do Jakarty ["jen" 9h cesty]. Davidova teplota se vsak cely den pohybuje kolem 38,5 stupnu, takze cekame, co bude dal. Zatim to resime jen paralenem. David bere svou nemoc s humorem, v praci preci slibil, ze priveze tropickou nemoc [pozn. David:Takze suvenyr do prace uz mozna mam.]. Verca je uplne zdrava a tak si jde navecer zabehat. Hned po vybehnuti na plaz uz se musi fotit s mistnaky. Jeste lepsi je to na silnici - slysi pokriky tipu "I love you miss", " Do you marry me?". Vrcholi to spolecnou fotkou s cca 10 lidmi, kteri ji presvedcili pote, co s ni asi 5 minut bezi po vzoru filmu Forrest Gump. Verca vi jedno jiste, byla to sranda, ale znovu uz by zabehat nesla. Vecer David uleha stale s teplotou, do rana se poti jako roznene prase a Verca nemuze usnout, protoze premysli, co podnikneme.

19.8.2015 - Pangandaran

David vypada lepe, avsak teplotu pres 37 stale s prehledem dava. Na snidani jdeme vybaveni chlebem, maslem, syrem, mlekem a vodou. Opet se podava pouze smazena ryze. Pujcujeme si talire a varime si vlastni snidani. Jdeme se podivat k mori. Vidime spoustu lidi, kteri vytahuji rybarskou sit z more, a tak si sedame a cekame na ulovek. Rybari vytahuji spousty mensich ryb a nejakej meduzy. Zive ryby, co se nedaji snist davaji do der v pisku, aby je tam zahrabali. David takove vrazdeni nesnese a tak i pres posmech nekterych prihlizejicich vyndava ryby z der a vhazuje je zpet do more - cin za pet zlatych bludistaku. Protoze je dnes pod mrakem a vypada to, ze slunce dnes vubec nevyleze, planujeme odpoledni vylet do prilehleho narodniho parku, pokud Davidovi bude dobre. David se spravuje Coldrexem [univerzalni lek, kterym leci vsechno] a vyrazime do parku. Platime vstupne pro belasky [asi o 1000% vyssi nez pro mistnaky] a dostavame sympatickeho pruvodce. Cekaji nas necele tri hodiny v parku, teren neni nijak narocny, takze pohoda. Nejprve jdeme okolo spousty opic a srnek [mimochodem tyto srnky se bezne pohybuji po Pangandarskych silnicich a zerou jidlo z kosu, skoro jak na safari] a prochazime jeskyni s krapniky na peknou plaz. Pruvodce nam vysvetluje, ze 1cm krapniku roste padesat let, zatimco rukou stira kapky na spickach krapniku [pro demonstraci zivosti krapniku]. Jestli tu tendle chlapek chodi kazdy den, tak tu krapniky dorostly. Pokracujeme do dlouhe jeskyne, vybaveni baterkami a sledujeme spici netopiry. Prichazime k otvoru u krapniku, klekame si a dostavame pokyn ke zhasnuti baterky, coz cinime. Pruvodce susti ve tme buraky a vydava podivne mlaskajici zvuky. Na pokyn rozsvicime baterku a doufame, ze pruvodce nebude nahaty v poze, ktera prinesla Diane Kobzanove slavu. Nastesti ne. Po rozsviceni jsou asi metr od nas tri velci dikobrazi a jedno mlade, kteri se cpou buraky a spokojene mlaskaji [tak jak je vabil nas pruvodce]. Dikobrazi jsou strasne roztomili a vubec se nam nechce jit dal. Navic Verca chce ted domu dikobraza [a na bazosi je fakt prodavaji]. Po vystupu z jeskyne pozorujeme letajici veverky [jsou divny - takovy veverky metalovky, jeste dlouhy vlasy a muzou jit na Brutal Assault] a cerne opice, ktere jsou oproti tem klasickym drzounum dost plache.Mijime dalsi peknou plaz. Dozvidame se, ze v parku je hodne velkych varanu [az 30kg], kteri jsou vsak videt jen zridka [tydle hlasky zname z Rinci]. Mame ale celkem stesti a vidime alespon jedno mlade. V parku jeste prochazime bunkry z 2. svetove valky vybudovane japonci. Jsou male a uzke - bodejt by nebyly, kdyz je stavely mali a uzsti japoncici. Po parku davame kulecnik a dzus v Bamboo baru.

20.8.2015 - Pangandaran

David ma jeste porad lehce zvu\ysenou teplotu, ale uz to vypada dobre. Pri snidani dochazi ke zmene - nabizeji nam sandwich, ktery s radosti prijimame. Radost byla predcasna, sandwich je hnusny a ani pulku jej nesnime. Po snidani jde David pujcit skutr. V celem Pangandaranu jsou ale vsechny skutry z nam zahadneho duvodu rozpujcovane, a kdyz precijen jeden skutr zbyva, nemaji k nemu dve helmy. Skutr se nam tak dari sehnat asi az za dve hodiny. Vyrazime na Batu Karas. Plaz je jeste trochu spinava po vikendovem utoku indoneskych rekreantu a nejsou skoro zadne vlny, coz je pro surfarskou plaz trochu problem. Lehame si na rucniky a pozorujeme tech par surfaru, co se snazi chytnout alespon trochu kloudnou vlnu. David furt skuhra, ze chce jit taky surfovat a nadava na teplotu [kterou uz sice asi nema, ale co kdyby]. Jeste ze vlny surfu dnes nepreji. Bez koupacky [smoceni po pas sice Verca povazuje za koupacku, David ma vsak o koupacce jine predstavy] po obede odjizdime na Green Canyon. Prekvapive se jedna o kanon, ve kterem je zelena voda [ale ne jako ze sinic, ale pekne zelena a cista]. Pluje se v nem asi 20 minut do jeskyne, ve ktere se da vykoupat v jezirku, ale my se jen kochame [pozn. David: Jak ja bych se koupal]. Navecer uz se balime, kvuli Davidovu zdravotnimu stavu chceme byt radeji v Jakarte. Tam si zamlouvame na nase pomery drazsi ubytovani s bazenem, protoze Jakarta asi zadna slava nebude [ma pres 20 milionu lidi, tak libezne romanticke mistecko fakt necekame] a bazen muze byt byt vysvobozenim. 

21.8.2015 - Jakarta

David se probouzi s teplotou 35,9, pohodicka. V 6.00 se vydavame na busove nadrazi vzdalene cca 20min chuze. Bereme mistnacky bus [sice zadny Ritz Carlton, ale levny a staci]. Po vyjeti z Pangandaranu David citi mokro mezi nohama. Ne, neni to jeho moc, kterou neudrzel, to se mu vylilo 350ml rumu v batohu, ktery ma na kline. Parada, smrdime jak lihovarnici. Situaci zachranujeme pouze pohledem, ze se nas to netyka a od nas to lihove aroma rozhodne neni. Muslimove na to urcite neprijdou, vdyt nemuzou vedet jak "voni" chlast. O devet hodin pozdeji stojime na jakartskem nadrazi. Vubec netusime, jak daleko je nas hotel, nasedame do taxiku. Pote, co taxikari rikame, at si zapne taxametr, nechce se mu do toho a snazi se dohodnout pevnou cenu. Vystupujeme z taxiku, tomudle chlapkovi neverime. Zvazujeme moznost sehnani busu, ale nic tam primo nejede. Nakonec bereme jiny taxik, ktery nic nenamita proti pouziti taxametru. Jedeme fakt dlouho a taxikar evidentne netusi, kam jedeme a taxikar ktery se pta na cestu nepusobi prilis duveryhodne, nehlede na to, ze nas to stoji prachy. Kdyz uz je cena fakt vysoka, vystupujeme kdesi. Ptame se na cestu a busem se za pomoci mistnaku dopravujeme do hotelu. Nas zamluveny hotel stoji za ho*** a neodpovida tomu, co si majitel napsal na booking.com. Pokoj je celkem spinavy a bazen slouzi asi cele ctvrti [jde se k nemu pres nejake namesticko nebo co to je]. Ihned rusime nasledujici noci a tuto noc zde proste zadraho budeme muset vydrzet. Veceri davame na ulici a pak ulehame do postele, ktera uz asi zazila par najezdu prostitutek, k televizi [v Indonesii mame telku potreti, ale poprve mame programy v anglictine].

22.8.2015 - Jakarta

Rano si sami varime snidani - hotel nema kuchyn, a tak nam davaji k dispozici chleb, toustovac a marmeladu. Verca opet nadava, ze neni mleko do kavy [indoneska klasika]. Balime se a taxikem vyrazime do uplneho centra Jakarty na batuzkarskou ulici Jalan Jaksa [pro vysvetleni: V kazdem velkem asijskem meste je nejake velka ulice centru, kde je levne ubytovani, bary, pradelny a hemzi se to tam lidmi s batohem, co cestuji na vlastni pest a nizkonakladove]. Hned po prijezdu zjistujeme, ze Jakarta se tomuto trendu vymyka a ulice zeje prazdnotou. Jsou tu v podstate jen dve hospy, a uroven ubytka je dost spatna. Nas plan je, ze sezeneme hezke ubytko idealne s bazenem, abychom si ty tri posledni dny v ramci moznosti uzili. Bohuzel v centru Jakarty se nic takoveho za rozumnou cenu neda sehnat. Po peti hodinach shaneni dobreho bydla, bereme celkem cistou spelunku v one batuzkarske ulici. Nejak nam to planovani posledni dny nevychazi. Presto planujeme dal. Zustaneme tu dve noci a na posledni noc pred odletem se rozsoupneme, jak se slusi a patri.Odpoledne si prochazime okoli. Zvlastni je, ze v ulicich skoro nikdo neni a vse je tak nejak usporadane - nikde nikdo nezebra, nikde nic nesmrdi, nikde zadna prostitutka a nejsou tu ani zadne obchody se suvenyry pro turisty [az na jeden obchodak asi 2km od mista kde bydlime]. Uplne neco jineho, nez jsme zvykli z Bangkoku ci Ho Chi Minh city. Bereme taxika a nechavame se odvezt na vyhlasenou trznici. To co vidime nam skoro vyrazi dech. Jedna se o obrovsky komplex nekolika asi 10ti patrovych budov, ktery je preplneny stanky se vsim moznym. Pozdeji se dozvidame, ze jde o nejvetsi nakupni centrum [spise vsak stankarske centrum] v jihovychodni asii. Prohlizime si bryle, kterych zde museji byt miliony. Velmi nas zaujaly ty s velkym "LV" mezi skly, takze si je Verca ze srandy zkousi. Pani stankarka jen zkusene pritakava, ze Verce bryle moc slusi [pozn. David: ChaaaChaa, tak ten byl dobrej], a ze se jedna o originaly za v prepoctu 2000Kc [Chaachaaa, tak ten byl taky povedenej]. Uz ani ten Vuitton neni, co byval. Po opusteni teto masy batonu plne lidi jdeme pesky, abychom se trochu priblizili nasemu docasnemu domovu. Jdeme po osmiproudove silnici, kde chybi chodnik, ale misto nej tece stoka, takze cesta neni moc prijemna. Po hodine chuze bereme tago a jedeme na pokoj. Po prijezdu zamlouvame na posledni noc hotel Ibis s bazenem, ktery se nam podarilo zamluvit s 30% slevou. Na pondeli a utery tak verca vyhlasila zakaz planovani cinnosti mimo Ibis. Budeme se pouze povinne koupat a vyuzivat vsechny benefity, ktere nam hotel umozni. Vecer v hospode davame 5 drahych piv [fakt odvaz!].

23.8.2015 - Jakarta

Rano vyjizdime do jakartske ZOO. Po hodine cesty jsme u vchodu a spolecne s nami je tu asi pulka Jakarty. No jo, nedele, ale pocitali jsme s tim. Platime smesne vstupne 8kc/osoba. ZOO je zajimava tim, ze mistnaci sem jezdi spise na piknik jako do parku. Takze se jich tady spousta vali na dece. Oproti zoologickym zahradam, ktere zname, zde nejsou zadne budovy s terarii a pavilony, ale vsechna zvirata jsou v podstate venku, diky teplemu pocasi po cely rok. Zaujalo nas tady dost zvirat, a Verca tvrdi, ze jsou zde nektera zvirata vetsi nez v ceskych zoo - zejm. varani, krokodyli, velbloudi, sloni - coz priklada lepsim klimatickym podminkam a vetsim vybehum. Davida velikost zvirat neprekvapila, protoze v zoo byl naposled pred peti lety. Nejvic nas zaujal obri varan, toho bychom tedy na Komodu potkat nechteli a orangutani senior. Po prijezdu travime cas v nakupnim centru a piseme blog do bloku a pak i do blogu. 

Jak rika slavna pardubicka kapela Volant "Kazda sranda jednou konci a kazdej pes se jednou vysere", toto je nas posledni prispevek do blogu o nasem indoneskem putovani. O zazitcich z Ibisu vam povime osobne u pivka. Pro uplnost - odlitame v utery vecer. Kratke shrnuti:

1.] Pocet dnu expedice - 49

2.] Nejzazsi dosazeny bod  - Labuan Bajo - 1500km od Jakarty

3.] Pocet navstivenych ostrovu - 11

4.] Nejlepsi misto - Kuta, Lombok

5.] Nejhezci plaz - Mawun, Lombok [takze jmeno pro naseho dalsiho psa, nebo dikobraza]

6.] Pocet hodin stravenych psanim blogu - cca 40

7.] Nejdrazsi vypite pivo - 83kc, nejlevnejsi - 45kc

8.] Nejvyssi dosazeny bod - 1717m.n.m., Mt. Batur, Bali

9.] Nejdelsi presun - 30 hodin

10.] Pocet nachytanych ryb - 8

11.] Pocet najetych km na skutru - cca 650

12.] Pocet hodin v buse - cca 70

13.] Pocet hodin na trajektu - 25

14.] Pocet proprsenych dnu - 0  

Celkove Indonesii hodnotime jako skvelou zemi [nejlepsi,co jsme poznali] s perfektnimi, usmevavymi lidmi, nadhernou prirodou a nekonecnym mnozstvim mist, ktere si vas ziskaji. Stihli jsme toho procestovat dost, ale spoustu jsme nestihli. Snad tady nejsme naposledy. Zaverecne sentimentalni moudro z Karasovic okenka zni: "Sbalte batoh a jedte! Stoji to za to." [Ano, to ma hloubku].

PS: Kdo s nama jede pristi rok do Kambodzi?! Zdaaar!

12.8. - 13.8.2015 - presun z Loviny do Yogjakarty [ostrov Java]

Po snidani si posouvame check out z hotelu na 12h, protoze nam bus na Javu odjizdi az ve tri [vice nez do 12.00 by nam to asi neprodlouzili]. Temer cele dopoledne si jeste uzivame bazenu. Balime se. K obedu si David dava prvniho indoneskeho burgera. Ve dve vychazime na stanoviste busu, ktere je docela daleko, slunicko nam na cestu pekne pali a na nadrazi prichazime uz docela zniceni. Bus ma zpozdeni 45min. Jedem v mensim mistnim busu temer sami, asi dve hodiny do pristavu, kde nas ridic u silnice odklada a cekame na prijezd vetsiho busu z Denpasaru [hl. m. Bali]. Zde se bavime pozorovanim svabu a mravencu, kteri je porcuji, proste zabava. Po hodine konecne prijizdi bus a jsme z nej nadseni. Teplota bohuzel opet nevyleza nad bod mrazu, ale dostavame deky, polstare a obcerstveni, navic mista na nohy je spoustu, vcetne vyklapecich operek na nohy. Docetli jsme se, ze trajekt z Bali na JAvu bude trvat 15min., pry je to fakt kousek. Po vypluti prichazime na strechu trajektu a zirame na obrovske vlny a rozbourene more. To nas ceka pekna cesta. Na palube se davame do reci s jednim indonesanem z busu, ktery nam rika, ze vcera v deset vecer bouchla blizka sopka, proto more vypada tak, jak vypada. Zase se uzavrela nektera letiste. Po hodine a ctvrt vyjizdime z trajektu a zahy oba zachumlani do dek usiname. Budi nas az zastavka na "veceri" v 23:45. Jidlo v cene jizdenky se nastesti povedlo. Zase nasedame a usiname. Verca se budi az kolem sedme, david az v 8.30. Jsme rozlamani, ale relativne vyspali. V 10.00 javskeho casu [je zde oproti Bali o hodinu mene] jsme v Yogjakarte, ktere se zde rika Jogja a je to tak napsane i na vsech ukazatelich smeru. Bereme hned prvni ubytovani za dobrou cenu. Jsme odhodlani pujcit si skutr a jit se podivat na nejznamejsi pamatku Indonesie - budhisticky chram Borobudur. Po ceste k pujcovne skutru ale Verca dostava strach ze zdejsi dopravy a spletitych ulic [Jogja ma oficialne cca 400.000 obyvatel, neoficialne vsak zjevne mnohem vice]. Situace nakonec dopada tak, ze Verca opet vyuziva sveho veta a pujceni skutru nebude, cimz David prichazi o moznost vylepsit sve ridicske schopnosti na level - mestsky indonesky ridic [vyse uz je pouze level ridic v Jakarte]. Zamlouvame vylet s ridicem na zitrek. Vydavame se proto pro dnesek prozkoumat Jogju pesky. Jogja je velke mesto v centralni casti Javy, rika se o nem, ze je javskym kulturnim strediskem. Je to studentske mesto [proste jako Brnicko], navic vyhlasene svou batikou [David doufa, ze zde batikovanych sandalistu moc nepotka] Prvni zastavka smeruje do McDonaldu a prochazime zdejsi obchodni centrum. Pak se vydavame do Kratonu, coz je nejstarsi cast mesta, kde bydli i sam sultan. Pred jeho sidlem je cast pristupna verejnosti. Kupujeme listky za 14kc/osoba [priplatek 4kc za moznost foceni jsme odmitli]. Cena znacne prevysuje kvalitu tohoto Yogjakartskeho "skvostu". Jedna se o soubor pristresku se snahou vytvorit z toho pravdepodobne muzeum. Vysledek je vsak desivy. Spinave a omsele prostory, silene obrazky na zdech a prapodivne figuriny za sklem. Vubec to nechapeme. Tento sultan si na umeni nejspise nepotrpi. Protoze jsme rebelove, natruc delame i bez povoleni dve fotky - fotime "obrazarnu" se spinavym a nefunkcnim umyvadlem vedle obrazku kocaru sultana, ktery je polit nejakou stavou, druha fotka pak vyjadruje Verci nadseni z toho mista [do Louvru pry uz ani nechce]. Po odpocinku na pokoji davame ne moc dobrou veceri a bloudime po meste,

14.8.2015 - Yogjakarta

Po snidani si balime veci na pokoji, protoze nas ceka vylet a prichazi zcela nevidana vec - nas ridic nas vyzvedava primo na pokoji, a to o celych 10minut drive! Do auta nabirame jeste francouzsko-japonsky postarsi par [sranda s nimi asi moc nebude] a vyrazime smer Borobudur. O hodku pozdeji jsme na miste. Vcera jsme potkali na ulici cecha, se kterym jsme se bavili pred tremi tydny na Floresu [neuveritelna nahoda] a ten nam rekl zdrcujici informaci, ze listek do Borobuduru stoji 250.000r [asi 480kc] pro osobu neindoneskeho vzhledu[cekali jsme tak 50.000r], zatimco pro mistnaky je vstup za 30.000r na osobu [ano je to diskriminacni, to by se EU nelibilo]. Cech nam ale poradil "ceskou fintu" - prijit nikoliv ke vchodu, ale k vychodu a podplatit hlidace cca 100.000r pro oba [jemu se to tak podarilo]. Po prijezdu tedy obhlizime teren a David bez okolku, kapsy nadite penezi, prichazi k hlidacum a dava jim nabidku, kterou nelze odmitnout - 200.000r cista ruka, nikdo se nic nedozvi, nikdo nic nevidi a uz vubec nikdo tady nikoho neuplaci. Avsak hlidaci krouti hlavami [a nezabira ani Davidova mila hlaska "I will be happy, and you will be happy, so lets do that."] a ukazuji na dalsi hlidace asi o 15m dal, kteri se na nas divaji. Vysvetluji nam, ze v teto druhe parte je zrovna jejich sef, ktery je cisty jako slovo bozi, zadny Pavel Bem, a zlobil by se. OK, tak tohle nevyslo. Co dal? Obchazime areal a vidime, ze mistnaci prelezaji plot ke svym stankum uvnitr - i tento napad se Davidovi libi. Verca vsak schavulje maximalne korupci [je to moralni zena] a plot proste prelezat nebude. Dohoda je takova, za David preleze plot a Verca si pak koupi listek. Ani toto nevychazi, protoze kdyz David stoji u plotu, pripraven jej prelezt, u cehoz jej sleduje asi 10 indonesanu, prichazi k nemu indonesanka a rika mu "Don't do this, you will have problem, go to exit". To jsme asi nezkouseli, co, ty chytra. David se tohoto planu nakonec vzdava, protoze nechce okusit pobyt v javske veznici [pozn. David: Preci jen mezi temi zirajicimi deseti mistnaky bude urcite aspon jeden praskac]. Zdrceni touto dvojitou porazkou jdeme ke vstupu koupit listky. Nenechame si to preci ujit, kdyz uz tu jsme. Navic nam utika drahoceny cas - na Borobudur nam dal ridic jen dve hodiny. Mame jeste hodinu dvacet. Zjistujeme, ze vstup fakt stoji 250.000r, ale studenti ho maji za polovic. Studenti sice nejsme, ale neni to tak davno, co jsme jimi byli a neni tezke se do teto role vzit. Verca stale disponuje ISIC kartou pro rok 2015. Bez problemu kupuje vstupenku. David vytahuje Opencard [vzdyt rikali, ze je to multifunkcni karta prazana] a suverenne ji predklada jako studentskou kartu. Pani za prepazkou se vsak karta nezda, nebot neobsahuje nazev univerzity. Ani Davidovo vysvetleni, ze se jedna o Prague University, coz ma preci v rohu karty velkym "PRAGUE" napsane, nevychazi. Rozhorceny David ji rika, ze to snad nemysli, aby on, chudy student, si musel kupovat plne vstupne, a odchazi. Prichazi Verci chvile, ktera se rozhodla obetovat i zbytek svych moralnich zabran [zejmena z duvodu, abychom meli vecer na pivo]. Strka Davidovi svou vstupenku a ten vchazi dovnitr. Verca par minut ceka a vyhlizi si pokladni stojici vedle te, u ktere byla pred tim [jsou zde pouze dve, takze vyber neni prilis rozmanity, ale staci]. Vytahuje ISIC a chce vstupenku. Pro Vercu prichazi sok. Prodavacka vytahuje papir s naskenovanymi studentskymi kartami a prohlizi si jej. Nasledne si skenuje Verci ISICa [pravdepodobne znovu], ale listek ji opravdu prodava, asi chyba systemu. Vystresovana Verca prcha od kasy ke vchodu a pripojuje se k Davidovi se slovy "Delej, rychle pryc". No coz, oba dva listky mame, a za polovic! Borobudur je asi nejhezci chram, co jsme v Asii zatim videli [nic to ale nemeni na tom, ze vstup je predrazeny]. JE to stupnovity chram z 9. stol. vybudovany na kopci s budorysem ctverce [118m x 118m] a cely je posety stupami. Uspesne jej prochazime, jiz bez naznaku jakekoliv ilegality. Po jeho opusteni se mirime podivat pod sopku Merapi,na kterou by mel byt vyhled. Neni. Prijizdime pod sopku, resp. pod mrak a stoupamepouze po upati sopky, protoze na obhlidku mame jen hodinu [na vrchol to trva 6h]. Davame se do reci s indonesanem, ktery nam sopku alespon trochu popisuje a z jeho slov vyplyva, ze musi byt fakt husta. Jde o jednu z nejnicivejsich sopek na svete, skoro kazde dva roku chrli lavu. Nahore ma byt kruhovy krater 200m hluboky, v nemz je lava a sopka pry neustale dymi [coz pres mraky samozrejme nevidime]. S jistotou tak muzeme rici, ze jsme byli pod fakt peknou sopkou. Odjizdime na treti a posledni misto tohoto vyletu - soustavu chramu Prambanan. Tam ani nechceme, je tam podobne vysoke vstupne jako na Borobudur, Verce uz se podvadet nechce a chramu uz mame tak akurat. Zatimco si tedy nasi spoluvyletnici prochazeji chram, my jime. Asi v 17h prijizdime do Jogjy, balime se a tesime se k mori, kam vyrazime zitra v 8.00.

15.8.2015 - Pangandaran

Z Jogjy vyjizdime klasicky o hodinu a pul pozdeji, nez bylo avizovano. Jedeme necelych 300km [asi 7,5hodiny jizdy]. Cesta je nekonecna a nepohodlna. Po prijezdu do Pangandaranu nas ceka sok. Mesto je totalne preplnene indonesany, protoze v pondeli je vyznamny statni svatek a Pangandaran je jejich oblibenou destinaci. Jinak je to pry poklidna oblast [alespon v to doufame, kdyz to pisou v pruvodci]. Na obrovske plazi [asi 3km dlouha a nekolik desitek metru siroka] je lidi jak na Rock for people. Tolik lidi na plazi jsme videli naposled na Full moon party v Thajsku, i kdyz i tam jich bylo asi mene. Na plazi je totalni zmatek. Griluje se tu, behaji tu kone, jezdi motorky a ctyrkolky, mezi lidmi se hraje fotbal, vsude je krik - no proste bordel. Horsi veci je, ze se nam nedari sehnat volny pokoj jakekoliv kategorie. V asi 50ti hotelech, guesthousech ci jinych ubytovnach nam vzdy rekli jen "Full". Neybyva nez odlozit krosny a Vercu na caj do baru. Po 45min David nachazi celkem osklivy predrazeny pokoj, ale bereme jej, pod sirakem spat nechceme. Po zahrade pobihaji dve mala stenatka, takze to ani nemuzeme nevzit. Vecer si prochazime mesto. Videli jsme zatim pouze dva turisty, jinak vsechno mistnaci. Skoro  nikdo tu neumi anglicky, dorozumivame se proto indonesky. Vecerni zabavou tu je jizda ve slapacim auticku pro 4 a vice osob, ktere je prosviceno neony a rve z nej indonesky pop ci techno. Atmosfera zde nejde ani popsat, je zcela originalni. Nakonec usedame v baru na plazi, kde jsou alespon nejaci turiste, indonesane ale prevazuji. Poslouchame zde zivou rockovou kapelu a hrajeme kulecnik.

16.8.2015 - Pangandaran

Na to, jak je nas pokoj hrozny a predrazeny, palacinka k snidani je vyborna. Jdeme se podivat na plaz - brutal. Je pred devatou a plaz tu vypada jako mraveniste. Uz aby vsichni odjeli. Pujcujeme skutra vyrazime se podivat na jednu z nejkrasnejsich javskym plazi, jejiz nazev tuto krasu naprosto vystihuje - Batu Karas. Melo by jit o mensi plaz, dokonalou pro surfarske zacatecniky. Je nam jasne, ze kvuli zitrejsimu svatku zde bude atmosfera stejna jako v Pangandaranu, ale aspon nas zabavi cesta na skutru, nejak to prezit musime. Cesta je zpocatku v pohode, ale asi 5km pred Batu Karas doprava houstne a zacinaji byt kolony, ktere David uspesne predjizdi. Mnozstvi lidi naplnuje nase ocekavani, ale kdyz si plaz predstavime bez nich, vypada paradne. Znovu si pripadame jako holzwoodske hvezdy a fotime se s asi 20 lidmi. Jedno vyfoceni vyvolava lavinovou reakci - pribihaji dalsi a dalsi. Protoze ke koupani neni prostor, davame dzus, kupujeme suvenyry a valime dom. Protoze v pondeli uz vsichni vypadnou, zamlouvame si mnohem hezci ubytko za stejne penize a navic s bazenem a teplou vodou v koupelne. Vecer trochu pokalime a davame kulec.

8.8.2015 – Lovina, Bali

Rano bereme skutr a vyrazime do Pemuteranu, ktery je asi  50km smerem na zapad k Jave. Ma to byt o neco klidnejsi misto nez Lovina a s lepsi plazi. Cesta vede vicemene podel pobrezi a je to jedna z hlavnich dopravnich tepen na Bali, takze je plna nakladaku, busu apod.  David opet utuzuje sve navyky indoneskeho ridice. Verca doufa, ze mu to nevydrzi do Cech. Prijizdime do Pemuteranu, ktery pusobi vice turisticky nez Lovina a pobrezi je zpocatku celkem drsne. Skutr parkujeme pred hotelem [alespon si to myslime] a drze jako vzdy prochazime domnelym hotelem, abychom zkoukli plaz. Ale o hotel se nejedna. Australska seniorka s badmintonovou raketou v ruce nas docela drsne upozornuje, zda vime, ze prochazime soukromym pozemkem. Na to odpovidame ano a pokracujeme v ceste jako by se nechumelilo. Ze senioru strach nemame. Plaz je mnohem hezci nez v Lovine, ale neni to pecka jak jinde [to jsme ale ani necekali].  David nadava, ze si zapomnel snorchlarskou vybavu, jelikoz jsme ve vyhlasene snorchlarske lokalite. David si sice vybavu muze pujcit, ale pri predstave, kdo vsechno si snorchl strkal do pusy, by si pripadal jak prostitutka. V pruvodci psali, ze na severnim pobrezi Bali nejsou skoro zadne vlny, tady jsou vsak jedny z nejvetsich, co jsme v Indonesii videli.  Zatimco Verca spi, David se koupe a uziva si vlnobiti. Krome valecky mame v Pemuteranu v planu podivat se jeste na zelvi lihen a zachranne centrum. Jedna se o neziskovou organizaci, ktera mimo to, ze zachranuje nemocne zelvy, vykupuje od rybaru a domorodcu zelvi vajicka za cenu vyssi nez na cernem trhu, aby je zachranila a vypustila pak zelvy do volne prirody. Vidime tri dospele nemocne karety a spoustu dvoudennich a tydennich karetek. Odpoledne prijizdime zpet do Loviny, koupeme se v bazenu a hodne casu travime psanim blogu. Navecer na trhu kupujeme cerstvou zeleninu a v pojizdnem stanku smazene kure v lupinkach [kam se hrabe KFC] a vecerime na terasce - ryze dneska nebude. Jdeme brzy spat, zitra nas ceka vystup na sopku Gunung Batur.

9.8.2015 - Lovina, Bali

Vstavame, kdyz pekari jeste spi, v 1.40hod. [pozn. David: Aaaaaa!]. Rychle se oblekame a jdeme cekat ven na naseho ridice. Pred hotelem se s nami zacina vybavovat pan recepcni. No to mame radost, konverzace ve 2.00 neni nasi silnou strankou [v tuto dobu totiz obvykle spime, nebo jsme uz pekne na slupky], David ovlada pouze zakladni vegetativni funkce a pouze kyve hlavou a cosi huci. Nasedame do auta k dvema nemeckym maminam se synem [v jakem jsou vztahu nevime, nicmene, podle jejich vzezreni, tusime:]]. Cekaji nas 2 hodiny jizdy v kopcich. Pro Vercu je cesta silena, je ji ze zatacek zle, David pouze tupe kouka [tak jak to umi]. Ve 4h vystupujeme z auta kdesi [tma jak v ****] a odchytavaji nas nasi dva pruvodci. Vyrazime zahy a udajne nas cekaji dve hodiny vystupu. Jdeme v mirnem kopci a asi po 15min se nas pruvodce pta, zda potrebujeme pauzu. Vypadame snad jako sdruzeni americkych senioru nebo co? Nemky vsak nabidky vyuzivaji a sedaji si. Takhle by to tedy neslo, oddelujeme se a pokracujeme pouze sami s jednim pruvodcem. Teren je stale prudsi, nasadili jsme tempo hodne himalajskych serpu na Redbullu a za 1 hod. 20 min jsme na vrcholu ve vysce 1717m.n.m. O to dele ale musime cekat na vychod slunce. Nahore je strasna zima. Oblekame cely sbaleny obsah batohu, bohuzel nase vybava neobsahuje zimni bundu, cepice a rukavice, jako maji jini. Takze je nam stejne zima. Nas pruvodce nam jde ukuchtit snidani - vejce a banan - do sopecne pary na vrcholu [ano, opravdu varil banan a misto, aby dal mezi tousty to vajicko, rozmatlal tam teply banan - jesteze jsme si vzali buchty]. U pary se na chvilicku zahrivame. Slunce opravdu vychazi. My ho ale nevidime, kvuli mrakum. Vzhledem k tomu, ze obdobne "pekny" vychod slunce jsme zazili i na Sri Lance, jsou podle nas tyto typy vyletu za vychodem slunce jen marketingovym tahem a ve skutecnosti by se mely nazyvat pravymi jmeny "Vstan brzy a poznej mrak [0% vyhled guaranteed]". Vsude kolem je mlha, resp. mrak, pak ale preci jen slunce na par vterin vidime a na chvili se nam skyta i pohled do okoli nad mraky, konkretne na vedlejsi sopku Gunung Agung, a dalsi vrcholy nasi sopky. Fotek ale moc nestihame, bylo to fakt rychle. Atmosferu kazi davy lidi, chytre jsme si na vystup zvolili nedeli, takze jsou tu nejen turiste, ale i hodne mistnaku. Cesta dolu pripomina pout do Mekky, kdy se tahneme ve fronte dolu, obcas sebou nekdo sekne a obcas se vyhybame nordic walkerum, kteri dolu bezi a hazi hulky ostatnim pod nohy [pozn. David: Pekny dementi]. Cely trek zabral pet hodin. Dole jsme docela zklamani, ale zase radi, ze jsme si to nenechali ujit. Po 11.00 jsme v Lovine, davame obed a jdeme spat. Po probuzeni v centru kupujeme veceri a davame se do reci s mistnim rybarem - kupujeme rybarsky vylet, jak jinak. Zitra odpoledne nas to ceka. Zase se hrozne tesime, navic rybar rika "you catch fish" a temto jeho slovum verime. Doufame, ze to nebude jak s tim vychodem slunce.

10.8. - Lovina

V 8.00 hod vyjizdime na skutru na udajne nejkrasnejsi a nejvetsi vodopady Bali, Sekumpul. Verca dostava prilbu typu "rozverna skolacka" - bila prilba s ruzovymi puntiky a ruzovym plexisklem. Citi se sexy.  Projizdime druhym nejvetsim mestem Bali - Singaraja, kde se asi 6x ztracime a 12x ptame na cestu. Davidovy indoneske ridicske schopnosti se posouvaji na dalsi level. Po hodine a pul odkladame skutra a asi pul hodiny schazime k vodopadum. Jde o rozvetveny 70m vodopad a dalsi mensi, kde voda pada ze skalisek porostlych dzungli. Pod nim je jezirko, ve kterem se David koupe a vzhledem k tomu, ze Verca se v neznamych vodach zasadne nekoupe [pozn. David - pirane, krokodyli a ruzna jina krvelacna monstra mohou cihat vsude], se Verca nekoupe. Protoze jsme prozirave prijeli brzy, jsme zde prvni, tak je to fajn. Za chvili vsak prichazi desiva francouzska rodinka. Hlava rodiny, tatinek - zrejme ucitel matematiky na stredni skole, ktery rad ji - se nestydi a prevleka se bez okolku ani ne metr od Verci. Nijak se nezakryva, ale mel by [pozn. Verca - zlaty pirane, krokodyli a ruzna jina krvelacna monstra]. David se koupe a o tento zazitek prichazi, Verca si mne oci a snazi se je vypichnout. Po ceste zpet se zastavujeme na obed v mistni spinave jidelne, kde nas pani domaci, jako spravny turisty, pekne natahuje [obvykle za podobny obed platime tak polovinu toho, co tady]. To je zde nastesti smutna vyjimka, ale priste uz se holt budeme na cenu ptat predem. Po prijezdu do Loviny davame bazen a v 16.00hod vyjizdime s rybarem na ryby asi 1,5 km od plaze. Indonesky rybar hned v uvodu vytahuje dva Red snappery. My klasicky nic, ale tak nejak jsme s tim pocitali - jak se rika, zvyk je zelezna kosile. Kousek od lodi pozorujeme lovici hejno tunaku, kteri skacou nad hladinu, ale ze by se nam zakousli do navandy, to ne. Pak prichazi neco, co nikdo necekal. David chytil [a tentokrat i vytahl] docela velkou rybu, nejvetsi na lodi. Nasledne chyta rybu i Verca a kdybychom meli na lodi sano, uz ho bouchame. Celkem jsme vsichni chytili po dvou rybach, takze tento rybarsky vylet hodnotime jako uspesny a po vystupu z lodi davame "high five". Po obedove natahovacce si spravujeme chut a v proste venkovni jidelne si davame kotel vynikajiciho jidla za 18kc - takhle to ma vypadat. Vecer dopijime zasoby alkoholu.

11.8.2015 - Lovina, Bali

Protoze jde o posledni cely den na Bali hodlame se jen valet a odpocivat na zitrejsi dlouhou cestu na Javu, az do Yogjakarty v centralni oblasti. Dopoledne je tu velka slava, predpokladame, ze se nekdo zeni nebo tak neco, vsichni jsou v bilem, hraje muzika a lide vypadaji, ze se bavi. Ale to by nebyla Indonesie. Jde o kremaci 19 lidi. No, i takhle to muze vypadat na pohrbu a doufame, ze az dneska ucitime grilovacku, pujde o hovezi. Dopoledne pouze lezime na plazi. Verce se rozbil jeji cestovni polstarek za krk, a tak v Lovine musi sehnat novy, coz neni lehky ukol. Nakonec objevuje hrackarstvi, kde tyto polstarky maji. Vyber vsak neni takovy, jak by si Verca predstavovala. Muze si vybrat mezi polstarkem s nasivkou Real Madrid, Juventus Turin anebo FC Liverpool. Verca sice nevi, o co jde [malou napovedou je vysity fotbalovy mic], ale David by doporucil polstarek Manchesteru United, ktery vsak chybi. Nabizi se jeste jeden s velkymi modrymi ousky, ale ten je o 6kc drazsi, tak vypadava z vyberu. Po tezkem rozhodovani Verca voli polstarek slavneho spanelskeho klubu Real Madrid, tesi se jak ho bude pysne nosit na letisti a doufa, ze se ji nikdo nebude ptat na fotbal. Obed si zase delame home made [vlastni sandwiche, David pridava smazene kure]. Odpoledne je ve znameni leharka u bazenu, Verca sundava cocky a po nekolika letech si v bazenu potapi oblicej - tento rok je tak pro Vercu jeste vyznamnejsi: statnice, svatba, potopeny oblicej v bazenu.

5.8.2015 - Candidasa, Bali

Dneska vstavame na pekare v 5.30. V 6.00 uz stojime nateseni pred malou rybarskou lodi a vitaji nas dva strejcove rybari s mrtvym tunakem v tasce - navnada. Vyplouvame jeste za tmy, more je celkem klidne, ale rybnik to uplne neni, kor na tak male a uzke lodce. Prijizdime k velkemu utesu, nebo spise k malemu skalnatemu ostruvku. Zrovna vychazi slunce a naskyta se nam super pohled na sopku Gunung Agung, na kterou uz vime, ze nepolezeme. U utesu potkavame dve dalsi male rybarske lodky a jejich posadku probouzime. Nasi strejkove se s nimi davaji do reci a myslime si, ze zazniva neco jako: "Zdar Karle, tak co, kolik si toho dneska v noci chytl?" "Nic, jako vzdycky, ale spalo se jedna basen." "No jo, ja tady vezu dva belasky, hele koukej se jak se budou tvarit az jim ted nakecam, ze jsi nachytal plnou lod ryb.". Strejc nam oznamuje jeho vytribenou anglictinou: "They catch many fish!" a my se samozrejme tesime o to vic. Verca se rozhodla dnes nechytat po tom, co zjistila, ze se nebude chytat na jediny rybarsky zpusob ktery uznava, tj. na udicku se splavkem. Navnada se bude spoustet az na dno. David tedy spousti navnadu a zjistuje, ze hloubka je tu velika, odhadem 50m. Po prvni hodine rybareni nikdo nic nechytl [coz je u rybarskeho vyletu se dvema indoneskymi profi rybari mrzute]. Po nekolika zmenach stanovist prichazi prvni ryba, kterou chyta jeden ze clenu posadky. Je to asi 25cm Red snapper. Druhy rybar chyta dalsiho Red snappera asi 10cm. David stale nic. Pak ale prijizdime nad koralovy utes opet s hloubkou asi 50m. David pousti navnadu temer na dno a helemese, zasekava rybu. A to rybu velkou. Davidovi se ohyba prut a civka bzuci, ryba si bere sve metry vlasce. Verca skanduje, pomalu se ji v hlave formuje recept na grilovaneho tunaka a zaroven premysli nad natocenim poradu S Davidem na rybach, jako alternativu slavneho poradu S Jakubem na rybach, ktery zboznuje [pozn. David: S tim nazvem si mohla dat trochu vic prace]. David s rybou bojuje pres 20min, lod musi stale byt v pohybu a dojizdet rybu. David se celou dobu obava pretrzeni vlasce, ktery je pripraveny pouze pro petrkovsky rybnik. Davidovy obavy jsou na miste, ryba prekousava vlasec a David vytahuje pouze oluvko. Na to hlavni ridic hlasi, ze uz musime zpet na pobrezi. David je smutny jako cesky hokejista po mistrovstvi sveta a rika neco ve smyslu: "Tak urcite to slo udelat lip, ale ryba to zahrala lip a jakmile ztratis hacek, ztratis i rybu, je to vo tom stesticku, ktery tentokrat bylo na rybi strane.". V cca 9h prichazime do hotelu na snidani a poresit dalsi plany. Verca dostava vynikajici napad jit se podivat na hinduisticky chram na vrchol jednoho z nedalekych kopcu. Jdeme asi 3km po silnici a konecne prichazime na start pod prvni schody. Dle pruvodce vime, ze cesta nahoru zabere hodinku. Je poledne, tak proc netrhnout rekord v case vystupu na vrchol. Asi za 40minut jsme nahore. David rika, ze by si to klidne vybehl. Vsude u chramu [coz ale ve skutecnosti chram neni, jen takove pristresky, kam se chodi lide modlit] jsou opice. Mimo to je tu dobry vyhled na more i pevninu a v poledne celkem teplicko. Verca vidi kohoutek s vodou u jednoho z pristresku a rada by se trochu osvezila. Nicmene asi deset kroku pred kohoutkem na ni ceni zuby docela velka opice. Pote, co ji Verca zdrha a krici strachy na Davida, aby ji zachranil, opice ceni zuby dal a dokonce ji dohani [pozn. David: Proste se holky nedohodly.]. Nastesti Vercu David zachranuje, a to tak, ze vybiha na opici a ceni zuby. Docela to zabira, ale opice stale vypada agresivne. David taky. Verca usuzuje, ze vodu vlastne nepotrebuje a nemuze dopustit, aby se tady ti opicaci porvali, a tak odvadi sveho makaka pryc. Pri ceste dolu Verca opet posloucha prihodu s rybou, stejne jako po ceste nahoru a pak po cely den. Jeste pred prichodem do Candidasy si davame zatim uplne nejlevnejsi a pritom dost dobry obed za 11kc [Nasi campur - Bila ryze s chilli, zeleninou a masem]. Zbytek dne odpocivame a pred veceri rybarime u chramoveho jezera v Candidase, kde si David vedle 10ti letych deti spravuje chut a zdolava alespon tricentimetroveho okouna [viz fotogalerie]. Ten je skoro tak velky jako hacek, na ktery ho chytil.

6.8.2015 - Ubud, Bali

Smutny den naseho cestovani. Vcera jsme koupili listky jen do Ubudu, protoze navazujici busy na Lovinu, kam mame namireno, byly beznadejne plne. Doufame, ze v Ubudu vyhaluzime nejaky spoj do Loviny. Nevyhaluzili jsme. Zoufale shanime ubytko a zjistujeme, ze tu od naseho predchoziho pobytu vsude alespon o 25% zdrazili [sulini]. David shani ubytko vice nez hodinu, zatimco Vercu odklada do jedne z kavaren, protoze vypada ze brzy pojde [pozn Verca: Bylo mi fakt blbe a nevim z ceho.] [pozn. David: Co s ni jeden vystup k opicimu chramu udela, co asi bude delat po sopce:]]. Ubudu se nam hnusi jeste vice nez predtim. Je tady turistu, jak kdyz hraje na Vaclavaku hudba zadaco. Doprava je totalne ucpana. Vsude na nas pokrikuji taxikari se slovy "Transport?!", pritom znazornujici rukama krouceni volantem, coz ale vypada jako kdyz tancuji buggie. Verca by si s nimi trsla. Protoze v Ubudu uz jsme byli a uz tu byt nechceme, jediny smysluplny plan je jit koupit pivo, gin a rum do supermarketu Bintang store asi 3km z centra Ubudu. Cestu nam zprijemnuji mistni pejsci, s kterymi se nadsene mazlime [ockovani jsme dostatecne a vypadaji zdrave]. Po nakupu si davame skvelou veceri v mistickarne [jidelny, ktere jsou po cele Indonesii a funguji tak, ze si vybirame ruzne uz uvarene maso, zeleninu, smazene placky, omacky apod. z misek. Je to rychle, levne, mistni a vyborne. Celkove uz jsme zde privykli mistni kuchyni, stravujeme se v mistnich pajzlikach a turistickym stravovacim zarizenim se vetsinou snazime vyhnout - ledaze nekde maji levny Club sandwich:]]. Uz abychom byli v Lovine.

7.8.2015 - Lovina, sever Bali

V 9.30 vyjizdime z Ubudu smer Lovina. Hura. Cesta vede pres hory, je dlouha, klikata a bus neni moc pohodlny. Projizdime kolem sopek, jezer a lesu, docela zmena. Vzdalenost 80km jedeme pres tri hodiny. Bus zastavuje na pobrezi v Lovine, coz je oblast asi sedmi na sebe navazujicich vesnicek. Vykladaji nas u nejakeho hotelu v klidnejsi casti. Ihned se nas ujima mistni nabizec pokoje. Pote,co nam oznamuje cenu 250.000r, pokoj odmitame. Kdyz ale nabizec zjisti, ze se v Lovine chceme zdrzet 5 noci, nabizi nam pokoj za 200.000r. Vzhledem k tomu, ze v hotelu je pomerne velky bazen, tak nabidku prijimame, aby se Verca trochu vybazenovala po jejim fiasku na Nuse Lembongan [pozn. David: Doufam, ze zitra zas nedostane zanet mocaku:]]. Lovina je turisticky spise zaostala oblast, ale pritom je jakymsi turistickym centrem severniho Bali. Ceny jidla i ubytka jsou tu nizke, a to nas tesi. Navic je tu hodne obchodu s tvrdym chlastem, to se v Indonesii fakt nevidi a nase radost se tak nasobi. Na obed hledame klasickou mistnackou jidelnu. Vstupujeme do warungu obvykleho zanedbaneho vzhledu, coz znaci levnotu a dobre najezeni zaroven. Objednavame jako vzdy Nasi campur [na Nasi campur je zajimave to, ze jej v kazdem warungu ci jidelne vari jinak a jeho soucasti jsou vzdy trochu jine, takze neomrzi a ochutnavame spoustu chuti]. Tento nas ale vubec nezaujal [a to se stalo poprve!]. Mozna to je tim, ze neslo o muslimskou stravovnu, ale o takovou, co je zamerena na veprove. Dostavame ocasky, kuze, usi a dalsi dobroty. Todle uplne nevyslo. Posleze kupujeme vylet na sopku Gunung Batur na vychod slunce, takze se na ni zacneme drapat ve 4.00 rano. Cestu zpet do hotelu volime podel more, po plazi, ktera neni nic moc, ale daji se najit uchazejici mista ke koupani a lezeni. Z dalky vidime, ze chlapci kopou na plazi jamu jak na bazen. Kdyz prichazime bliz, zjistujeme, ze se jedna o hrob. Na melcine je mrtvy delfin, ktereho sem asi vyplavilo more. Kdyz se rekne delfin, asi si kazdy predstavi tak 1 - 2 metry dlouheho vysportovaneho morskeho savce. Todle bylo ale ctyrmetrove monstrum a nejdriv jsme si mysleli, ze to je mala velryba [brzy dodame fotky do galerie]. Na breh jej tahali cca hodinu a muselo ho tahnout asi dvacet chlapu a offroad, ktery si s nim sam neporadil. Proste delfin jako krava, resp. spis slon. Paradoxem je, ze v Lovine se vsude nabizeji vylety na pozorovani delfinu. My to mame zadarmo, i kdyz tendle delfin uz si moc nezaskace [uz to musel byt podle velikosti a pupku peknej deda]. Vecer si davame vodnici na terasce pred bazenem a michame gin se spritem.

1.8.2015 - Senggigi, Lombok

V 7.30 vstavacka. Rychla a vyborna snidane. Opet nasedame na skutr a chystame se na plaze severne od Senggigi. Zastavujeme na vyhlidce na vybezku, ktery oddeluje dva zalivy a jsou z nej videt vyhlasene ostrovy Gili vcetne Gili Trawangan, kde jsme byli. Co vam budeme povidat, je to jak z pohlednice. Navic vidime sopku Gunung Agung na niz se brzy chystame a na sopku Rinjani na Lomboku, kam jsme se chteli podivat, nez jsme zjistili, kolik za to tivsivaci chteji. Za to bychom si tu tyden uzivali. Po vyhlidce mirime do zalivu pod ni a na prvni pokus nachazime super misto. Krasna plaz v zalivu, poseta palmami, nikde zadny belasek. Je tu par stanku s obcerstvenim, netusime, komu zde co chteji prodavat [po celou dobu jsme to nezjistili, protoze jsme tady sami]. Jako spravni belasci jsme se rozhodli, prizivit indoneskou rodinu a kupujeme kokosak za 18kc a sprite [protoze jediny kokosak, se kterym David kamaradi, je ten, ktery nosi na hlave na skutru] [pozn. David: Nejsem zadnej batikovanej sandalista, abych jedl kokosy na plazi.]. Cteme si, koupeme se a fotime, zkratka je to jeden z tech dost narocnych dnu, ktery nas zrejme zcela vycerpa. Po asi 3 hodinach vyrazime sehnat obed a nasledne do opiciho lesa - cesta do opiciho lesa je celkem narocna [navic ji poznavame, protoze jsme ji absolvovali busem pri prvni ceste na Lomboku]. Doprava je pomerne husta, cim hustsi je, tim vice se Verca zaryva do Davidova bricha, coz predstavuje tempomat, popripade take vystrahu "zakaz predjizdeni" [je to proste jako kdyz se v aute rozblikaji kontrolky]. Jedeme v kolone do kopcu v dzungli, misto jak delane pro zavody do vrchu, a postupne zacina pribyvat opic podel silnice. Pani na motorce pred nami se na skutru pekne vymazla a kontrolka sedici za Davidem zacala mackat o to vic. Opici les je uplne jiny nez v Ubudu, protoze zde jde o zcela divoke opice vsude kolem silnice, ktere nejsou zvykle na kontakt s clovekem a nekdy pusobi docela agresivne, takze zastavujeme jen na par minut, abychom neprisli k urazu. Preci jen netouzime po hospitalizaci ve zdejsi nemocnici. Cestou zpet zastavujeme na uplne opustene plazi, na kterou prijizdime palmovym hajem a prochazime krovim. Tam opet tvrde dreme [nejen ze si cteme a koupeme se, ale dokonce si hazime s frisbee]. Verca pri hazeni projevuje svou zrucnost a pri chytani frisbee si dela modrinu na miste, kde snad ani nejde modrinu mit - vnitrni strana kloubu prostrednicku leve ruky [pozn. David: Uz si se mnou nechce hazet]. Vedle plaze je jezirko, ve kterem se koupe mistnak a pere si spodary. Tuto romantiku doplnuje stado krav jdoucich z pastvy. Prijizdime do Senggigi kolem 16h a o hodku pozdeji vyjizdime na dalsi vyhlidku podivat se na zapad slunce [i punkaci maji dusicku]. Pri zapadu slunce Verca taha dalsi kokos a David zkousi grilovanou kukurici. Dalsi cil cesty je jasny, jdeme do naseho oblibeneho podniku s levnym pivkem a k tomu objednavame club sandwiche, ktere jsou vyborne. Den zavrsujeme vodnici a jdeme spat.

2.8.2015 - Senggigi, Lombok

Dnesni den se prakticky nic zajimaveho nedeje. Po snidani se jdeme vyvalit na mistni plaz a to praktikujeme skoro cely den. Kazdy precteme tak sto stran knizky, Verca docita vse, co si vezla, Davidovi zbyva poslednich 150 stran treti knihy [pote prijde na radu Esquire a vypada to, ze jeho zachranou bude nesmrtelny Gameboy Colour]. Vzhledem k tomu, ze jsme vcera okusili skvely club sandwich, zase jsme to zopakovali. Zkratka totalne provaleny posledni den na Lomboku. Zitra se s Lombokem loucime, tak jsme smutni, bylo to tu super. 

3.8.2015 - Candidasa, Bali

V 10.00 vyrazime busem na trajekt do Lembaru, ktery ma odjizdet ve 12h. Jedeme malym busem, ktery ma k nasi radosti opacny problem, nez na ktery jsme zvykli, a sice, ze v celem buse jsme jen tri a ridic. Bus nas vyklada pred trajektem do ktereho v 11.30 nastupujeme. Na strese trajektu nalezame pohodlna lehatka. Pripada nam jako skvely napad, stravit na nich celou ctyrhodinovou plavbu. Dokonce zaznivaji slova jako "nejlepsi trajekt, na kterem jsme zde jeli", ale tak horke to zase neni, resp. zjistujeme, ze to horke je. Zajimave je, ze nam nepripada divne, ze nasi radost z lehatek nesdili nikdo jiny a vsichni vyhledavaji stinna mista nebo podpalubi. Je polojasno az oblacno, beze srazek, biozatez na stupni 2, vane severovychodni mirny vitr - videl by v tom snad nekdo problem? My ne. Po vypluti vsak David svym meteorologickym prozrenim zjistuje, ze mraky se drzi jen u ostrova a nad morem je azuro, proto vyhledava jedine volne stinne misto zhruba o velikosti 50cm, ktere neni zabrano indonesany. Verce se mezitim zda sen o troube, a tim nemysli troubu Davida. Po asi dvou hodinach na slunci, kdy Verca zacina vonet po uzenem, se vydava hledat stin. Postupne zkousi ruzna stanoviste na horni palube vedle mistnich - na kazdem se zdrzi zhruba tri minuty a sve misto vzdy opousti s prupovidkami, ktere zde nebudeme psat v jejich doslovnem zneni, nebot by se mohlo zdat, ze Verca mluvi jak dlazdic. Nicmene zazniva [doplnte vhodne zneni]: "Tento muz vedle je nevabne citit potem jako cunik" anebo "Zde zapacha moc" atp. Verca ve svem poblouzneni bere na zada krosnu a odchazi do podpalubi, ze ktereho se po klasickych trech minutach vraci se slovy, ze je tam plno a s nadavkami smerujicimi k poctu indoneskeho lidu. Vycerpana vyletem, uleha na zname lehatko. Po chvili k ni priseda David z jeho kousku stinu, ktery okamzite zabiraji krmici se lide. Zaroven David Verce dava moudrou radu, aby sla tam, kde sedel on. "Az ti nudlickari vypadnou", odveti cervena Verca. Nakonec se i Verca dockava sveho stinu a doplouvame na Bali do Padang Bai. Pri brehu na trajektu schazime s krosnami k vystupnimu mistu jako vzdycky. Zde potkavame dva ceske cestovatele a davame se s nimi do reci. Protoze jsme uz pripraveni na vystup, ocekavame tak peti minutovy rozhovor. Prekvapenim je, ze na trajektu probirame cely nas i jejich pobyt a dalsi plany a trajket ne a ne se otevrit. Soucasne se hala, v niz stojime, promenuje v plynovou komoru, jelikoz indonesti ridici take ocekavaji brzky vyjezd a maji nastarotvano celych asi 45 minut. Kasleme a slzi nam oci - prijezd na Bali, jak ma byt. Po vystoupeni z tohoto solarne-koncentracniho trajektu se vezeme minibusem pul hodiny do mesta Candidasa na vychodnim pobrezi Bali. Dlouze hledame ubytko, a protoze zde evidentne maji kartelove dohody [UOHS na ne], neexistuje zde ubytovani pod 200.000r. Musime si priplatit od naseho obvykleho standardu. Bereme ubytko v peknem bungalowu v zahrade pripominajici dzungli primo vedle more. Vsude kolem jsou vzrostle palmy vseho druhu, ruzne popinave rostliny a jezirka s velkymi koi kapry. Po dlouhe ceste nas trochu sokuje asi tak 186ti leta maminka pani majitelky, ktera se v zahrade produciruje pouze v podprsence a ubrusu kolem pasu - pohled to takhle vecer neni pekny [pozn. David: Kdyby ji bylo tak o 150let min, dal bych si rict]. Po tomto prekvapeni davame rychlou veceri, a protoze jsme z dneska dost unaveni, jdeme asi v 21h spat.

4.8.2015 - Candidasa, Bali

Rano si davame luxusni snidani o dvou chodech v cene ubytka a pujcujeme si osvedceny skutr Honda Vario. Po nasednuti Verca konstatuje, ze Honda Vario je nejlepsi, co se pohodli tyce [pozn. David: Doslova rekla - Z tydle motorky me tak neboli prdel]. Odjizdime projet vychodni pobrezi. Po ceste zastavujeme na vyhlidce na poctive ryzove terasy, ktere nejsou delane pouze na oko jako ty v Ubudu, ale lide na nich skutecne pracuji a sklizi ryzi. Navic zde nejsou zadni turiste. Nevime, jestli to nekoho prekvapi, ale je to parada. Mapu jsme pred cestou prilis nestudovali, a tak nam nejdrive nedochazi, ze vjizdime do nejvetsiho mesta vychodniho Bali - Alnapury. Sem jsme dojet nechteli a ztracime se zde. Doprava je zde husta, vcetne kruhovych objezdu, na kterych prikazany smer jizdy nikomu nic nerika. Avsak David si pocina jako zkuseny indonesan. Dopravu ztezuji organizovane pruvody skolnich deti ruzneho veku, kterych je vzdy tak kolem triceti a zabiraji jeden jizdni pruh silnice. Do toho pochoduji a sborove pokrikuji jako americke roztleskavacky. Behem dnesniho dne na silnici potkavame tak dvacet takovych skupin. Pozdeji se dozvidame, ze tak budou chodit az do 17. srpna, jakozto oslava dne nezavislosti [nevim jestli nezavislosti Indonesie nebo Bali, ani od ceho se znezavisleli a je nam to celkem fuk]. Po asi 5ti zptanich se konecne vymotavame z Alnapury a projizdime horami az k pobrezi Amed. Pobrezi je poseto rybarskymi lodkami. Nic moc. Zajimavy je ale cerny sopecny pisek, ktery zde zustal po erupci nedalekych sopek, ktere vidime. Plaze s cernym piskem ma temer cele vychodni a severni pobrezi Bali. Jedeme o trochu dal a zastavujeme na Lipah beach. Pro mene bystre, jde o plaz s cernym piskem, a to tak jemnym, ze pripomina mlety pepr, je mnohem jemnejsi nez bily pisek [tato cerna plaz se nam moc libi a verime, ze nas neokrade, nejsme zadni rasisti, ze jo]. David zde snorchluje a udeluje teto plazi titul "nejlepsi snorchlarska plaz, co jsem zazil za poslednich 15let". Viditelnost snad 50metru, koraly, ryby, zkratka super, vsak to znate. Nabizeci lehate a kokosaku jsou brutalne predrazeni, proto je posilame do patricnych mist a lehame jen tak na rucnik na pisek. Po snorchlareni David uleha na pisek a svym odstinem kuze s nim prakticky splyva [pozn. David: "Ne, to je diskriminacija!"]. Po asi hodine a pul plaz opoustime a mirime zpet do Candidasy. Projizdime hornatym, neurodnym pobrezim, po male silnicce. Trochu nam to pripomina vyprahle ostrovni Recko.  Vsude ve vesnicich nas zdravi a potkavame skupinu asi 20ti deti [cca 1. trida], ktere nas svym sborovym a hlasitym "Helooooou!!" dost pobavily. Po prijezdu do Candidasy shanime vylet na sopku Gunung Agung. Po precteni recenzi o narocnem [pozn. Verca: A nebezpecnem] treku vsak Verca tento vylet vetuje a nabizi alternativu v podobe nizsi sopky Gunung Batur, na ktery by mel byt vystup v pohode [pozn. David: Hmmm, jak se asi rozhodnu...:]]. Po zjistovani cen vsak i tento napad odkladame, jelikoz na jednodenni vystup ceny dosahuji vyse ctyrdenniho lodniho vyletu na Komodo. Na sopku se tak vydame az z mestecka Lovina na severnim Bali, kam se chystame za par dni, a ktere je bliz od sopky. Navecer se vydavame rybarit k mistnimu chramovemu jezirku, ve kterem ryby casto dosahuji az 5cm. Jeste pred nahozem se davame do reci s indonesanem, ktery nam nabizi rybarsky vylet k nedalekemu utesu. Po asi pul hodine diskuzi, v nichz si indonesan a David vymenuji sve rybarske zkusenosti, smlouvame cenu z puvodne navrhovanych 500.000r na 250.000r, prestoze nam rybar naznacuje, ze kvuli tak nizke cene skonci v insolvenci [slovo "bankrupt" indonesane pri smlouvani pouzivaji neustale]. Domlouvame se na odpluti v 6.00 rano. Budou ryby [haha, to urcite].

28. - 29.7.2015 - presun z Labuan Bajo, Flores do Senggigi, Lombok

V 8.00 opoustime hotel. Jelikoz nas zde ceny piva velice zaujaly, kupujeme ke snidani dva kousky Ankeru [zjistili jsme, ze Anker je chutnejsi nez pivo Bintang] a k tomu 2x sestipack cokoladovych buchet. V 8.30 jsme na palube duverne znameho trajektu, ktery ma v 9.00 odjizdet. V 9.30 naciname snidanove pivko a v 9.45 trajekt konecne vyplouva. Cesta je o mnoho klidnejsi nez ta predchozi, protoze zde detem skoncily prazdniny. Na palube je tedy vetsi klid, zadni kohouti, kurata, deti ci jina havet. Prijizdime na Sumbawu a nastava asi nejhorsi cast cesty. Opet nas cpou do maleho mistniho busu, narvaneho lidmi tak na 300%, lide sedi uplne vsude. Kdyz uz jsme presvedceni, ze do busu neni mozno nikoho nacpat, pristupuji dalsi cestujici. Bezpecnost zde nikoho netrapi. Sedime vedle sebe u okynka daleko od dveri, totalne zacpani lidmi - pocit nic moc. V tomdle mame jet 2 hodiny? Ano. A take tak cinime a po dvou hodinach unavne cesty jsme v hlavnim meste Sumbavy - Bime, kde cekame dve hodiny na velky bus. V Bime pri vystupu z busu nas odchytava zrejme vysoce postaveny [asi 1,5m vysoky, 60 let] koordinator autobusovych prestupu. Nechce se o nicem bavit a v jednotlivych bodech vysvetluje schema zakerneho autobusoveho prestupu, a to slovy "Step one - take your baggage, step two - bring it to the bus here [ukazujic na vedle stojici bus] and step three - go sit there [ukazujic na nastupiste]. Tyto tri body nam asi petkrat opakuje, pricemz k bodu 2 obcas doda, ze nas bus je znacky Mercedes-Benz vyrobeny v Nemecku. Je to zkratka clovek na svem miste a autorita z nej primo cisi. Pri odjezdu se s nami louci objetim a se slovy, ze nas rad poznal. Je to proste sympatak.  Jeste pred odjezdem busu do nej vbiha asi pet 18ti letych indonesanu heterosexualniho vzhledu [coz je poznamka podstatna] a chteji se vyfotit S DAVIDEM [asi se k nim dostala informace o Davidovych rybarskych uspesich z predeslych dnu, popripade v nem vzezreli nekterou z holywoodskych hvezd - dle naseho nazoru nejspise Brada Pitta, Adama Sandlera nebo Halle Berry - anebo se jim proste jen libil]. Po asi 30ti snimcich chlapci opousteji bus a David uz vi, jak se citi Jaromir Jagr,kdyz jde po ulici. Velky bus je lepsi nez pri predchozi ceste, dokonce si muzeme i natahnout nohy. Nevyhodou vsak je, ze sedime tesne pred zachodem a kdyz se David opre, dvere od zachodu nejdou otevrit. Davidova funkce pri teto ceste tak evidentne ma byt "hajzlbaba". Pri prvnich nekolika desitkach navstev WC, se David vzdy ochotne zveda. Tato jeho ochota vsak netrva vecne. Kdyz usne, nebo dela, ze spi, indonesani se nauci odklopit Davidovu sedacku i s Davidem [ve dvou to zvladaji], takze zbytek cesty pohodicka. Teda trochu arkticka pohodicka - v buse je snad vetsi klendra nez v listopadu v Krkonosich. Verca sice zalepuje vetraci diry klimatizace izolepu a papirovym kapesnickem, coz castecne pomaha, ale bruslit by se stale dalo. Zastavujem na veceri, kterou mame v cene. Je to nastesti v jinem miste nez posledne. Otazkou je, zda jidlo ve dve rano je veceri nebo spis snidani, ale psali tam "dinner", takze veceri. Z tohoto jidla mame podstatne vetsi radost, nez pri predchozi zkusenosti, dostavame Soto Ayam, coz je kureci polevka s nudlemi a s ryzi. Je vyborna a prichazi vhod. Po osmi hodinach ve velkem buse se nalodujeme na trajekt ze Sumbavy na Lombok, ktery David cely prospal, zatimco Verca se trapila nepohodlim a cetla si. Pak jeste dve hodiny v buse jedeme do hlavniho mesta Lomboku - Mataramu. Scenar je podobny jako na trajektu [David zjistuje, ze spanek v arktickych oblastech mu nedela problem]. V Mataramu vystupuje odpocaty David a utahana Verca. Bereme si dopravni prostredek, kterym jsme jeste nejeli, tzv. bemo - neco jako taxik, protoze se potrebujeme dostat do Senggigi, kam pry normalni busy nejezdi. V bemu se z pruvodce dozvidame, ze busy do Senggigi jezdi a stalo by nas to asi ctvrtinu, takze poctivost taxikaru je podobna jako v Praze, radi poradi [misto puvodne tvrzene jedne hodiny cesty jedem asi dvacet minut]. Cil vypravy je vsak naplnen a asi v 10.00 jsme v Senggigi. Ubytovani hledame pomerne dlouho, nakonec usmlouvavame dobrou cenu za pekny bungalow v zahrade se snidani, celkem blizko k mori. Obhlizime mesto, za kterym jsou vysoke kopce s dzungli, vsude jsou palmy, ale ve srovnani s Kutou je to rusnejsi. Planujeme si tady pujcit skutr a objet severozapad Lomboku. Davame ultralevny obed, cekujeme ceny piva, ktere jsou klasicke [takze drahota] a odpoledne prichazi nas prvni indonesky dest, ktery nas zastihuje na terase u pivka. 

30.7.2015 - Senggigi, Lombok

Vstavame bez budiku kolem osme a tesime se na snidani, ktera je dost dobra - omeleta mezi toustovymi chleby. Opet vyrazime na rybarskou vypravu na pobrezi, jelikoz zde rybari hodne mistnaku. Tentokrat se nam nedari v obchode sehnat rodinne baleni chleba, ktereho vzdy alespon 3/4 baleni vyhazujeme, a tak si David kupuje parek v rohliku, jehoz cast vyuziva jako navnadu. Usazujeme se na betonovem molu, na nemz rybari dva indonesane. David nahazuje. A David nahazuje jeste asi 50x. U nahazovani zustalo. Ani on ani mistnaci nic nechytli, prestoze ryb bylo ze brehu videt mnoho. David dokonce videl i karetu. Po rybareni nasleduje koupacka na zdejsi celkem slusne plazi. Pak jdeme na obed do oblibeneho warungu [nazev pro levne jidelny], kde si davame to, co vsude jinde - David smazenou ryzi a Verca polevku s ryzi. Uz se docela tesime na segedinek, o pivu nemluve. Po odpledni sieste si prochazime koralove utesy po odlivu [v Indonesii jsou kazde odpoledne brutalni odlivy more, more ustoupi o cca 1km]. Zacina prset a pri ceste na pokoj narazime na velice zajimavou ceduli, ba i maly zazrak "5.00pm - 7.00pm large beer 25.000 r". David ani nestihne docist ceduli a Verca s sirokym usmevem uz sedi a objednava pivo. Davame kazdy dve piva a hned je ten den hezci. Pote co jsme tuto cenu videli pouze v obchode v Labuan Bajo nas vubec nenapadlo, ze bychom ji jeste nekde potkali. To Senggigi pridava plusove body. Jinak je to po pobrezi se tahnouci mesto, vyspelejsi nez Kuta, nicmene ne tak turisticky prozrane jako jih Bali. Co je tady dost neprijemne, jsou nabizeci vseho a vsude. Takze na sto metrech dostaneme tak tricet ruznych nabidek od naramku, tetovani, masazi, vsemoznych vyletu, prepravy az po kouzelne nahrdelniky zabijejici komary [netusime, proc uz to Raid nevyrabi, kdyz je to pry tak mimoradne ucinne - my blazni stale sazime na odpuzovac komaru do zasuvky a speje]. I tak se nam tu libi, jen slovo "No." pouzivame trochu casteji. Vecer davame vodnici a zamlouvame skutr na dva dny a prodluzujeme ubytko na celkem pet noci, protoze okoli tu pry stoji za to. 

31.7.2015 - Senggigi, Lombok

Po ranni bananove palacince fasujeme dalsi masinu - Honda Beat - modrobile barvy. Dostavame helmy kokosoveho typu, pricemz Verci helma dokonale ladi s barvou stroje, coz ji velmi tesi. Po nastartovani motorky Verca konstatuje, ze ma zvuk jako Porsche [pozn David: Nema.]. Urcite je nejlepsi, co jsme si zatim pujcili. Vyjizdime na sever od Senggigi. Jedeme celou dobu podel uchvatneho pobrezi s nadhernymi plazemi a kokosovymi haji, vse podkresleno zelenymi kopci a horami v pozadi. V mlze je videt druha nejvetsi sopka Indonesie - Mount Rinjani. Zrovna vcera jsme si rikali, ze zdejsi scenerie je proste super, ale musime to zkratka psat znovu - kez by to Lomboku co nejdele vydrzelo. Vsude bohuzel vidime cedule na prodej krasnych pozemku i cedule s jiz navrzenymi projekty [pozn. David: Uz aby Central Group zaexpandoval na Lombok, na prohlidky lokalit bych se tesil mnohem vic nez na zabahnene Pitkovice:]]. Mame namireno na plaz Sire, ktera je nejdelsi na Lomboku a ma byt asi 30km ze Senggigi. Cesta je mnohem lepsi nez v Kute, David vali jako Valentino Rossi a nahle zjistujeme, ze jsme plaz prejeli asi o 15km. Vydavame se proto k vodopadu, ktery jsme meli v planu az zitra. K vodopadu Tiu Pupas dojizdime pomerne bez problemu. Po prijezdu si rikame, jestli je rozumne jezdit na vodopady v obdobi sucha a doufame, ze vodopad bude dosahovat alespon sily nasi sprchove hlavice v hotelu. Hned na parkoviste se k nam pridava mistni chlapek a bez okolku nas vede k vodopadu, k nemuz se dochazi po ceste, po ktere by trefil i opily Stevie Wonder. Doprovod tedy skutecne nebyl nutny. Ctyricetimetrovy vodopad nas prekvapil. Nejenze mnozstvim vody presahuje nasi sprchovou hlavici, dokonce jej radime k nejhezcim, co jsme v Asii zatim videli, a to i diky jezirku pod nim, kde se da vykoupat. Pri foceni vodopadu nas ceka nelehky ukol. Zdokumentovat jej bez mistnaka, ktery vodopad, resp. jezero pod nim, vyuziva jako pracku, vanu a umyvadlo zaroven [behem pul hodiny, co jsme tam byli, si vypral obleceni kvalitnim indoneskym praskem, vycistil zuby belici pastou a vykoupal se]. Jak by rekl Jirka Babica: "Kdyz nemas koupelnu, pouzij vodopad.". Dokumentace se nam dari. Samozrejme jsme vyfotili i pana s jeho ponekud nezvykle koupelne. David vyuziva sluzeb panovy vany a koupe se doufajic, ze mu mnozstvi praciho prasku nevybeli jeho cerne plavky. Pak se balime a snazime se utect samozvanemu pruvodci, jelikoz ocekavame, ze ze svuj doprovod bez jakekoliv pridane hodnoty bude chtit odmenu. Nepodarilo se a nase domnenky se naplnuji. Pruvodce chce "donation" s dodatkem, ze to neni pro nej, ale pro vodopad [jasne, vodopad toho asi hodne sni a vypije]. Pak prichazi jeho bratr se smutnym pribehem o tom, jak tezce vybudoval parkoviste na skutry a oznamuje nam, ze musime zaplatit 25.000 r. Jsme pripraveni mu je zaplatit. Hned na to, ale oznamuje, ze je to cena za osobu. Na to mu David opdovida, ze to nema nikde napsany a nerekl nam to dopredu [kdyby mel jeste svuj prukaz z COIky, hned jej tasi]. Soucasne vytahuje 15.000r, predava je budovateli parkoviste a odchazime [Nezahravej si s pravnikama, blbecku]. David jede rychleji nez predtim. Na zpatecni ceste se zastavujeme na levny obed a mirime na Sire beach, kde jsme se uz meli 4 hodiny valet. Palmovym hajem prijizdime k naprosto dokonale plazi, na ktere jsou asi tri lide. U plaze je chyse s obcerstvenim a bambusove pristresky pro hosty. Nikdo nam nic nenabizi ani nenuti. Az po 20ti minutach se nas majitel pta, zda nemame zizen. Verca, aby tu dokonalost jeste doplnila, objednava cely kokos s brckem. Zatimco lenosime, majitel vybrnkava reggae na kytaru. Takhle by to slo. Verca rika, ze by zde chtela byt pozadana o ruku, coz David muze v tuto chvili jen tezko splnit. More je klidne, a tak se koupeme. Po dvou hodinach musime toto dokonale misto opustit a vracime se zpet do Senggigi. Po ceste zastavujeme na nekolika vyhlidkach, jak jinak nez skvelych. Vecer davame dve pivka v ramci happy hours, abychom pri nich sepsali blog do bloku. Ted piseme blog v internet cafe plnem komaru a tesime se na veceri - Verca ma hlad.

26.7.2015 - Labuan Bajo, ostrov Flores

Mesicni vyroci svatby, taadydaaadydaaady daa. Je to same milacku, lasecko, vsak to znate [haha]. Rano vstavame po osme a jdeme obhlednout zdejsi hotelovou snidani, na vyber je pouze smazena ryze nebo toustovy chleb s maslem a dzemem. Volime dzem, ryzi jime porad a ryzove snidane zavadet nechceme. Nasledne hledame vylet za komodskymi varany a snazime se najit nejoptimalnejsi pomer cena/vykon. Ten nakonec nachazime a kupujeme jednodenni vylet na ostrov Rinca v Komodskem narodnim parku hned vedle Komoda, kde je pry stoprocentni sance videt varany ve volne prirode narozdil od vedlejsiho Komoda, kde o varana pry nezavadite, protoze je ostrov prilis velky a na turisty varani nejsou zvedavi. Koupe tohoto vyletu vsak pro nas znamena to, ze nas ceka opet oblibena "ctyriadvacitka". Puvodne jsme mysleli, ze se zpet na Lombok dostaneme ctyrdennim vyletem na lodi, ale nakonec volime uspornejsi verzi, co do casu a penez a uz se tesime na dalsi dobrodruzstvi [cesta i zastavka jsou uplne totozne a tak se pri opet planovane veceri zeptame na puvod onoho tajemstvi sefkuchare z predchozi cesty]. Po vyhodnem nakupu vyletu jdeme opet zkusit nase rybarske stesticko v mistnim pristavu. Nakoupili jsme dostatecne mnozstvi chleba na ty macky a ocekavame bohatou rybi urodu, protoze stesti preje pripravenym. Pote, co David rozdelava krosnou vytuneny prut [dve vylamana ocka], prichazeji prvni obdivovatele a ocividne ocekavaji stejnou urodu jako my. V tento okamzik ze studu Verca svou pytlacku ani nevyndava z batohu. Nas i vsechny prihlizejici znacne prekvapilo, kdyz po prvnim nahozu David vytahuje prvni rybu [takova vec se stava tak jednou za tri roky]. A co vic, toto sve umeni David opakuje jeste dvakrat. Davy sili [pozn. David: Taky su sakra nejaky rybar, ne?]. Pak nasleduje obed, Verca si zvyka na zazvor v polevce, David ochutnava smazenou ryzi na tricaty zpusob. Z pristavu vidime krasnou bilou plaz za kopcem a tak se k ni odpoledne vydavame. Prochazime pres hotel s velkym bazenem a David planuje profesionalni infiltraci mezi hosty hotelu, ze bychom se pekne vykoupali. To Verca odmita [pozn. David: Je to suchar.] [pozn. Verca: Je to rebel!]. A jsme na plazi. Plaz uz neni tak bila, jak se zdala byt z te dalky. Zdobi ji ruzne obaly, zarovky, vyplavene odevy, mrtvi morsti zivocichove ci uhnivajici ovoce. Zkratka idealni misto na roman z prostredi skladky. Mistnaci se koupou a foti se. Protoze zkratka skladka neni mistem, o ktere by nase romanticke duse staly a ani podminky k foceni pro nas nejsou dostatecne, odchazime zahy. Verca jde pokracovat ve cteni knihy na pokoj, David odchazi potrapit svaly do posilovny, kterou vidime z balkonu hotelu [pozn. David: Hele, posilovna odpovida mistnim pomerum, zadnej Gold's gym, nikde zadny spa, hele, ani treneri, ani kozeny operatka, hele, a protejnaky taky nemichaj, hovno fitnessko todlencto, uz abych byl v Praze, faakt.]. Odchazime na veceri, cestou kupujeme kartu do kamery [pozn. pro Edu: do nasi kamci:]] a David kupuje za 90kc luxusni znackove bryle Ray Bon [coz je pry dcerina spolecnost Ray Banu], protoze sve oblibene bryle ztratil pri ceste sem [pozn Verca: Uz to posloucham druhy den, diky bohu, ze uz si je koupil.]. Po veceri nakupujeme levne pivo, pijeme ho na balkone a tesime se na zitrejsi varany.

27.7.2015 - Labuan Bajo

Po snidani vyrazime do pristavu a po shlednuti zdejsi lodni flotily se desime, se kterou kocabkou pojedeme tri hodiny na Rincu. Nase kocabka vsak je docela naramna [naaaram naaaram naaaram], ulehame na palubu a vyrazime jeste spolu s dalsimi sedmi lidmi zkouknout nejake ty varany. Projizdime kolem spousty malych ostruvku, a vybirame si jeden dobre situovany ostruvek, velky tak akurat s malym kopeckem, pod kterym je plaz [na kopci planujeme mensi domek s bazenkem, na plazicku umistime par lehatek a budeme mit dve lode - jednu malou na dojizdeni na nakup a jednu velkou, cestovni]. Za 2,5 hodiny vystupujeme na ostrove Rinca. Vitaji nas cedule "Pozor krokodyli" a "Zdrzujte se ve skupinach" - pekne. Po krokodylovi ani stopy, ve skupine se nezdrzujeme a uspesne prichazime do male vesnice, asi pet chatek. Platime vstup a vydavame se na 1,5 hodinovy trek s dvema pruvodci - jeden na zacatku skupiny, druhy na konci. Jsou vybaveni klacky s orezanou vidlici na konci. Jeste ve vesnici potkavame varani mlade a varani slecnu [5 let, cca 2m], valejici si sunky pod jednou z chalup na kulech - pry se ted v chalupe vari, tak ji to prilakalo. Pokracovali jsme v ceste ostrovem, dobre naladeni a ocekavajici mnozstvi varanu. Po hodine a pul chuze lesem i savanou jsme vsak videli pouze varani hnizda, krasy ostrova, ktery pripominal spise Afriku, avsak varany zadne. Pruvodce nam ukazoval uzavrenou turistickou trasu, po ktere se nedavno chodilo, ale nyni je zavrena, protoze tam je hodne varanich hnizd a doslo tam k napadeni pruvodce - takze pokud nas nekrmil, asi tam nekde varani fakt jsou. Kdyz se vracime zpet do vesnice, vidime jeste jednoho metroveho varana, ktery lezi vyvalenej, jako by vcera chlastal [jen obcas zvedne hlavu]. Cekali jsme asi trosku vic, ale i tak to stalo za to - nekdy jich je videt spousta, nekdy mene a nekdy ani varani videt nejsou vubec [coz by nas docela nastvalo a zitra bychom museli jet znova, nicmene cil "varan" byl splnen]. Po Rince davame obed na lodi a jedeme jeste snorchlovat a koupat se na male ostruvky [Verca plave od lodi ke brehu ostrova, zatimco David musi delat nastrahu na eventualni nebezpeci z hlubin. Kazdopadne Verca tady jeste v mori nebyla ve vetsi hloubce nez po pas, takze docela uspech a velke sebeprekonani]. Prijizdime do Labuan Bajo kolem ctvrte, pomalu zaciname balit na zitrejsi opetovnou ukrutnou cestu na Lombok, ale zaroven se na Lombok strasne tesime. Pak odchazime psat tento blog, ktery timto pro dnesek uzavirame a valime na veceru [pozn. David: Verca uz je nervozni]. Tak nam zitra drzte palce, at chytneme lepsiho ridice busu a k veceri nam daji aspon kure [nebo aspon neco, co se bude zcela vazne jako kure tvarit].

22.7. - Kuta,Lombok

Dnes nemame skutra, takze zustavame v Kute. Dopoledne rybarime s nasi klasickou uspesnosti 2x rasy, jednou zamotano, Verca s pytlackou nadava na vlny - pocet ryb: 0 ks, naklady 24kc chleba, ktery z 90% pozdeji vyhazujeme. Jdeme si radsi sednout na plaz. Opet  se sbiha parta detskych prodavacu a David se svymi vyjednavacimi schopnostmi dohaduje skvely business 2 naramky za 5.000rupii, tedy za necelych 10kc - nekup to. Takze si z plaze odnasime prvni suvenyr. Zbytek dne chodime po meste, hledame vhodnou parcelu k bydleni a vymyslime podnikatelsky plan, protoze tady je to to prave misto k ziti. Dale kupujeme ananas ke svace a limetky do rumu [limetky se pozdeji ukazaly jako zeleny mutant pomerance a mandarinky]. Po veceri si davame rum [ano, ten rum, ktery sebou uz asi tyden vozi David v batohu z Ubudu] s colou   bez limetek, Verca s tim pomerancem, - Verca dobrala antibiotika a vecer je party na plazi, je teda potreba to nalezite oslavit. Zjistujeme, ze jsme koupili Jamaica rum, ktery chutna jako poctivy cesky tuzemacek - Vercu to rozhorcilo, David zustava nadsen s vidinou prokalene noci tak, jak to ma rad. Vecerni party na plazi je skvela, spousta lidi, ziva kapela, hrajici jednu rockovou pecku za druhou, bambusovy bar, typci s tocicim ohnem a dalsi kycoviny. Na baru si lze krome piva a michanych napoju koupit i pytlicek tzv. magic mashrooms. Tuto moznost nevyuzivame, zatimco nekteri mistni surfari evidentne ano, jinak si jejich tanecni kreace vysvetlit nedokazeme. My volime styl, ktery nas naucilo nase rodne mesto Svetla nad Sazavou, resp. svetelske plesy. Na baru si kupujeme pivo a v batohu mame pripraven v petce rum s kolou, ktery si pote dolevame do sklenice od piva a tvarime se, ze jsme si koupili kuba libre [coz je svym zpusobem vlastne pravda]. Na plazi kousek od podia davame vodnici a pijeme nase teple kuba libre. Opet se sbiha tlupa deti a jeden petilety chlapec prichazi za Davidem s tak trochu gamblerskym podnikatelskym planem a sice, ze kdyz si s nim da David kamen, nuzky, papir a mlady obchodnik vyhraje, koupi si od nej David naramek za 5.000 rupii , za to kdyz prohraje, ma David jakykoliv naramek zadarmo. Teto originalni nabidky se David samozrejme chyta. Verca radi strategii zvolit nuzky, zatimco David by rad ponechal kamen, pricemz Verca argumentuje, ze cetla, ze nejcasteji se dava papir, takze ten malej trouba da urcite papir. Maly trouba dava kamen, David tupi sve nuzky [se slovy 'ten parchant" a "ze ja na tebe vzdycky tak dam"], tasi penezenku a kupuje dalsi naramek [pozn . David - poucen o tom, ze ne vsechno, co pisou v Katce musi byt pravda]  [pozn. Verca - nejpravdepodobneji ten hajzlik musel umet cesky]. Kapela hraje asi do pulnoci a pak pokracuje party ve stylu bad ass gangster hip hop, coz nas trochu desi, nicmene ukol splnen, prvni kalba za nami a odchazime spat.

23.7.2015 - Kuta, Lombok

Dnes si pujcujeme skutr, tentokrat Honda Spacey a dostavame slusivejsi prilby - styl kokosak. Na dnesek jsme naplanovali vylet do zatoky Blongas bay, ktera je dle mapy docela kousek. Hned za Kutou zastavujeme  na vyhlidce a Verca se chce zastavit  na dzus v restauraci na vyhlidce, kvuli lepsi vyhlidce [pozn. David - cedule "lounge & bar" me mela varovat]. Po usednuti a nahlednuti do jidelniho listku usuzujeme, ze z dzusu nic nebude, jelikoz cena je podobna jako na Vaclavskem namesti, ale je nam trapne odejit, tak objednavame malou vodu pro Davida a kavu pro Vercu [vse za cenu asi 3x drazsi nez normalne]. Nez nam objednavku donesou, Verca se modli, at je ke kave mleko, bez ktereho se mistni dryjaky s logrem nedaji pit. Mleko ke kave neni a jeho priobjednani by znamenalo zbytek dne bez jidla, presto Verca kavu dopiji, nebot ji David nuti se slovy "za ty prachy to vypijes, holcicko, i kdybych to do tebe mel nalit". Vyjizdime na nas dnesni vylet. Projizdime hornate vnitrozemi Lomboku. Pote co jsme ujeli asi 30km [cca 2hodiny jizdy] konci silnice a zacina rozbita polnacka. Parada. Propadame mirne panice a neustale se ptame mistnich, zda jedeme dobre. Asi po trech hodinach jizdy jsme na miste. Opustena plaz v zatoce, s par bambusovymi domky kolem, a dve nahate deti koupajici se v mori. Mame hlad , ale tady to na jidlo nevypada, resp. v necem co vzdalene pripomina obchod kupujeme dva male balicky chipsu za 4kc.  Zjistujeme, ze chipsy chutnaji jako "nase" chipsy Pombear, takze si vychutnavame "obed" u skutru na plazi. Z plaze odjizdime asi za pul hodiny, abychom stihli dojet za svetla. Dohromady jsme tento den ujeli asi 80km, coz se muze zdat docela malo , ale trvalo  to asi 5,5 hodiny na skutru [pozn. David - A to nejezdim jak nejakej strejka]. Pri projizdeni vnitrozemim jsme nepotkali ani jednoho belocha, a mistni je asi taky dlouho nevideli, protoze nase prujezdy vesnicemi mistni zahajovali pokrikem "Turist, Turist"  a museli jsme si za jizdy placnout s detmi nebo aspon mavat a zdravit je. Celkove ten vylet asi nestal za tolik hodin cesty, ale aspon jsme poznali tu neturistickou cast Lomboku. Na zpatecni ceste bylo Verce spatne - asi kombinace nejezeni, slunka, celodenniho cestovani a vcerejsiho rumu. Z duvodu limitu v mistnich bankomatech si David muze vybirat jen max. 2.000.000 rupii, tj. necele 4.000kc, tak doufa, ze KB poplatky nebudou stat jak dovolena v Chorvatsku. Vecer se  pripravujeme na dlouhou cestu a tak si rikame, ze ten dnesni vylet nebyl zas tak dobrej napad, kdyz nas zitra ceka 24hodin prejezd [tvrdili].

24. a 25.7.2015  - Prejezd z Lomboku na ostrov Flores

Dopoledne se balime, snidame a pak cekame  na odjezd, ktery ma byt v 12.30 a uz ve 12.45 skutecne prijizdi minibus, ktery nas veze do mesta Mataram, hlavniho mesta Lomboku. Tam hodinu cekame na velky bus, ktery nas ma vezt az na Flores [tvrdili]. Bus se zda byt celkem pekny, pred odjezdem se bavime s par lidmi z Nemecka a Italie, kteri cestuji s nami. Ve tri vyrazime z Mataramu, v buse zacina byt pomerne chladno a cestu nam zprijemnuje indonesky pop [Standa Hlozek hadr], a co vic, v televizi bezi i karaoke texty a videoklipy, takze si David muze i obcas zazpivat. To Vercu dost tesi. S velkym busem prijizdime na trajekt v meste Labuhan Lombok a hodinu a pul se plavime na ostrov Sumbawa. Sumbawa je celkem nerozvinuty ostrov, ktery je sama hora  , silnice jsou tedy dost klikate a pomerne uzke. Musime ji vsak prejet napric [a to je fakt kus]. Nas ridic se, i pres stav pozemnich komunikaci, rozhodl trhnout casovy rekord prejezdu a tak jede  jako  prase, hlava nehlava. Po asi hodine jizdy Verca bere Kinderyl. V 21.30 nam ridic zastavuje na jidlo, ktere mame v cene jizdneho [od 9.30 rano jsme nejedli]. Na vyber je svedsky stul - obalovane rybi hlavy [chcete-li  "rybi hlavy v kabatku pani domaci"], maso, ktere vypada podivne a vsichni krome nas jej povazuji za hovezi [chcete-li 'tajemstvi sefkuchare "], dale je tu ryze, okurkovy salat a chilli.  Verca voli ryzi s ryzi , David se rozhodl pro tajemstvi sefkuchare s ryzi. U tajemstvi sefkuchare by se chtelo rici "Hovezi maso s omackou podavane, ale hovezi to neni, jasny pane". Po ochutnavce jednoho sousta a dukladne pitve David ponechava toto neidentifikovatelne maso s divnou strukturou byt a razem maji s Vercou stejne jidlo. Pokracujeme v ceste,  v autobuse je asi minus 5, ridic jede  jako prase a zepredu se asi po dobu dvou hodin ozyva blijici chlapik - proste idylka. Ve tri rano nas ridic budi se slovy, ze si musime presednout do jineho busu. Tim jinym busem myslel mistnacky maly autobus, kteremu dle pohledu skoncila technicka z hruba v obdobi Sametove revoluce, navic temer plny mistich lidi, kteri take nejsou z prisunu belasku zrovna nadseni. Cpeme se dovnitr, David chyta misto hned za ridicem, vedle mistni rodinky s ditetem, ktere si na nej poklada nohy, aby se mu lepe spalo. Verca useda o radu za Davidem vedle mistni babicky. Kdo se nevesel, seda si na male plastove stolicky do ulicky. Netusime jak dlouho pojedeme, ale doufame, ze tak tri minuty. Pote, co jsme opustili toto prestupni mesto ocitame se v kopcich v dzungli, do kterych se splhame rychlosti cca 10km v hodine [ani jednicka to skoro nebere]. Po asi 1,5hodine ridic zastavuje uprostred niceho, vsude tma jak v prd***.  Co asi chce delat? No jasne, preci zkontrolovat listky -  dobrej napad. Po dukladne kontrole listku pod ridicovou baterkou pokracujeme v ceste a prijizdime do pristavu Sape, v cca 5:00 hodin, dohromady jsme v tom malem busu stravili 2 hodiny. Tady se dozvidame, ze trajekt jede v 9:00 - uz tedy vime, proc ridic ve velkem buse tak spechal, chtel abychom prijeli aspon ty 4 hodky pred odjezdem. Parada. Kdyz se rekne pristav, mozna si predstavite nejaky pomerne organizovany objekt s cekarnou ci personalem. Pristav v Sape si predstavte jako dvorek u babicky na jizni morave - slepice, kokrhajici kohouti, kozy,  kuzlata , kocky a psi a nikde nikdo. Chybi misto kam si sednout, proto nasi evropsti spolucestujici odklapeji matraci, ktera je v cekarne oprena o zem a lehaji si na ni [cekarna  zde predstavovala prazdnou mistnost bez sezeni]. My jsme se na ni nevesli, tak cekame venku a pozorujeme aspon vychod slunce, kupujeme 12ti pack buchet a kavu. Kolem 6.00 zacinaji prichazet mistni a kolem 7.30 je pristav celkem plny. Cca v 8.00  nasedame na trajekt, chytame mista uplne nahore na terasce, parada. Usiname. Prubezne se budime, porad jsme v pristavu , trajekt porad troubi a nekdo neco hlasi do rozhlasu, ale lod se nehybe. Nakonec precijen opoustime pristav chvili po desate, jupii. Trajekt je pekny, ale vetsina jeho pasazeru jsou pekny cunata, takze na zemi je za chvili pomerne bordel. Kupujeme si instatni nudle a piti a vychutnavame si to na terasce trajektu projizdejic pritom kolem spousty ostrovu, vcetne Komoda. Obcas zakokrha kohout, ktery cestuje s pasazeri o patro pod nami. Dale trajekt veze nakladak kuratek, kdovi kolik jich to prezije.  O patro nize bezi televize, ve ktere davaji zapasy v kleci [UFC], proti telce sedi maminky s detmi a koukaji - dobre vybrany palubni program. Cesta trajektem je super, nakonec po 6,5 hodinach priplouvame na Flores do Labuan Bajo. Celkem nam cesta z Kuty do Labuan Bajo zabrala asi 30 hodin. Celkem tezce shanime slusne ubytovani za rozumny peniz , ale nakonec se dari. Labuan Bajo je pristavni mestecko,  ceny jsou tu vyssi nez  na Lomboku, ale nizsi nez na Bali. Nicmene po veceri objevujeme supermarket s pivem za 22.000r, tj. asi 40kc, to nam zvedlo naladu, zatim nejlevnejsi v Indonesii. Davame jednoho kouska na balkone a celkem vycerpani jdeme spat.

17.7.2015 - Gili Trawangan

Rano jsme vstali v 5.50 abychom stihli snidani, protoze v 7.00 nam mel jet bus, ktery nas mel dovezt do pristavu. V 6.10 se David vydal hledat majitele kvuli snidani, kterou jsme s nim meli dohodnutou. Nikde nikdo. David to zkousel jeste asi 5x, ale uspech se nedostavil, v celem komplexu nikdo nebyl. Kdybychom chteli nemuseli jsme ubytovani ani platit, protoze ten chlapek si nevzal ani nase jmena - takova zdejsi klasika. Protoze ale nase moralni hodnoty dosahuji znacnych vysin, zanechali jsme, hladovi, penize na stole v otevrenem pokoji a odesli. Snad je nasel. V 7.00 jsme stali na dohodnutem miste pro odjezd busu. Nikde nikdo. V 7.15 propukla mensi panika, avsak znali asijskych pomeru jsme vyckali az do 7.45, kdy bus prijel a dopravil nas do pristavu Padang Bai, odkud jsme meli v 8.30 odplouvat na Gili Trawangan. V pristavu jsme se dozvedeli, ze lod v 8.30 odjela a mame cekat na lod v 10.30, coz nas v horkem dni v cekarne plne lidi dost potesilo. V 10.30 nas vsechny [cca 200 lidi] poslali na molo, kde jsme jiz ocekavali brzky odjezd. To by vsak nebyla Asie. Ve tricetistupnovem horku na slunci jsme se dostali do lode az ve 12, tj. o 3,5 hodiny pozdeji nez puvodne planovany odjezd. Cesta trvala 1.40 hodiny. Zatimco Verca podrimovala v podpalubi, David zvolil open air cestu na strese lodi, coz se ukazalo jako spatna volba. Nejprve mu pustili super techno/trance/psychedelic/jungle/disco z repraku proti kteremu primo sedel, a to na hlasitost "volume doprava, co to de, vole" [asi jako kdyz pristava bombarder B52]. Protoze David tento styl prilis nevyznava a radeji by to svoje country, zmenil misto. Opet spatny krok. Po trech minutach jej obklicily anglicanky [a kdyz se rekne anglicanky, tak si nikdo nic peknyho predstavit nemuze] nality jak konve [klopily tam jedno za druhym uz v pristavu], ktery si s nim chtely povidat a divily se, ze nepije [pozn. David - kdybych bral anglickej plat, tak bych taky pil]. Uz to nam melo napovedet, kam ze to jedeme. Prijeli jsme na Gili T, krasny maly ostruvek s tyrkysovym morem a plazemi s bilym piskem, kde nejezdi auta ani motorky - prvni dojem nebyl zly, naopak, byli jsme nadseni. Jeste nadsenejsi [bez jakekoliv ironie] jsme byli z naseho ubytovani - mala bambusova chatka jen s matraci na zemi a moskytierou [pozn. Verca - desna romantika. Pozn. David - normalni matrace s oranzovou lampickou vedle]. Pak jsme udelali neco, co jsme nemeli delat, a to, ze jsme se sli podivat na plaz.  Lidi jak v Bibione. Postupne jsme zjistili, ze Gili T je indoneska obdoba Ibizy, a v podstate se nemame kde najist, nebot ceny jidla zde prevysuji prumernou spotrebu indoneske rodiny na mesic [nejlevnejsi jidlo za 80kc? Pche!].Z tohoto rozhorceni jsme si dali aspon vodnici v koupelne [protoze nase koupelna byla temer pod sirym nebem]. Jesteze tu jsme jen na dve noci.

Why not bungalows - 225.000r se snidani, jsou na bookingu - nutno predem zamluvit
 

18.7.2015 - Gili Trawangan

Prestoze nas v pet vzbudil "Allah Akbar" z blizke mesity [ten Mohamed si taky mohl vybrat vhodnejsi cas], vyspali jsme se dobre a nasledna snidane na plazi v ramci ubytovani byla vynikajici. Po snidani se David vydal snorchlovat na vyhlasenou Zelvi plaz. Fakt nekecaj. David videl karetu a kdo tomu neveri, ma to natoceny. A ted pozor - zatimco David snorchloval VERCA SE KOUPALA [pozn. Verca - 3x!], takova vec se deje maximalne dvakrat za dovolenou. A taky si nasla novou kamosku z Jakarty, a pote co si holky pokecaly jejich precizni anglictinou [pozn. David - How are you, whats your name, where are you from. Pozn. Verca - David snorchloval, takze u toho nebyl, takze nevi o cem vsem jsme si povidaly], Verca se pote musela fotit s celou jeji rodinou. A ted prihoda z fronty na dzus. Prichazime ke stanku a Verca hlasi "Tak ten je!", vidic pritom urostleho hosana v XS reflexne zlutych slipovych plavkach ve fronte na dzus. Nasleduji hlasky: David: "To je prdelka, tu bys poplacala, co?" Verca: To teda jo, a divim se, ze nema oholeny nohy." Nasledne se z fronty ozyva "Co si das?!" a nas hrdina odpovida "Dal by som si dragon fruit s ananasom, dakujem.". Abychom uhajili nasi cest a pravnickou loajalitu, z fronty jsme neslysne odesli. To maji na slovensku stramaky. Vecer baleni a dalsi den prchame z Gili T smer Lombok.

19.7.2015 - Kuta, Lombok

V 8.00 jsme vypluli smer Lombok [asi 30 minut plavby], a tentokrat vse vicemene na cas [pulhodinka zpozdeni nam prijde normalni]. Z lombockeho pristavu Bangsal vyjizdime minibusem na jizni pobrezi ostrova, ktery je neuveritelne zeleny a kopcovity. Podel silnice se krmi opice. Kolem poledne prijizdime do Kuty, ktera pusobi skvelym dojmem, ktery tez pozdeji naplnuje. Ubytovavame se v hotelu, ktery mame rezervnuty pres Booking na dve noci. Prvni pokoj, ktery nam dali, David asi po 15 vterinach stravenych uvnitr reklamuje. Za takovou spinavou spelunku by se nemuseli stydet ani v jihoafrickem slumu [dobre, ted jsme si trochu zaprehaneli]. Druhy pokoj je v pohode, prestoze za ty prachy rozhodne nestoji, ale taktika hnusneho pokoje na uvod a o neco min hnusneho pokoje pote nasim retardovanym hostitelum vysla [proc jsou retardovani je na delsi vypraveni]. Prochazime si Kutu - krasne surfarske mestecko, s dlouhou plazi a konecne i levnym jidlem [konecne jsme schopni se dobre najist do 30kc/os.]. Vecer se ucastnime prave plazove party s zivou hudbou a zaznely i hity od Robieho Williamse, ci starych dobrych Coldplay a U2 v indoneskem podani. Kuta je zvlastni tim, ze tu kazde dite starsi 3 let [a to jako fakt] prodava naramky, pricemz ty deti jsou celkem vlezle. Na to, jak jsou male, tak dost dobre mluvi anglicky a jeden petilety obchodnik dokonce vedel, ze hlavnim mestem CR je Praha. Mozna si myslite, ze nas ti mali parchanti pekne se***, ale protoze jsme hodni, vedeme s nimi dlouhe business rozhovory, rozebirame jejich financni situaci a zjistujeme, ze na otazku "Do you wanna bracellet?" "No." "Why not?" se tezko hleda odpoved, proto odpovidame "Why yes?".

G'day Inn budget room - 200.000r se snidani

20.7.2015 - Kuta, Lombok

Pujcujeme si opet skvely, osvedceny stroj Honda Vario, tentokrat cerne barvy, ke kteremu dostavame slusive prilby - zejmena za Verci helmu by se nemusel stydet ani Fernando Alonso, zatimco David navleka prilbu hodnou vojaka imperia z Hvezdnych valek.Jsme proste frajeri. Kolem  Kuty se maji nachazet nejhezci plaze Lomboku. Vydavame se je tedy objevovat. Jako prvni [asi po 10km nasi F1/Star Wars vypravy] dojizdime na Mawun beach, ktera je bozi [uz nam trochu dochazi slovni zasoba pro superlativy]. Dlouha plaz s par lidmi, uzavrena v zatoce, ve ktere vybihaji z vody skaly a jsou videt male ostruvky v dalce. Verca kupuje ananas od sestileteho zelinare [kdovi jestli maji ty deti pracovni smlouvy]. Nasleduje Mawi beach. Skvela surfarska plaz s divokym morem plnym surfaru. Chvili sedime a pozorujeme je. Pak prejizdime na Selong beach. To ze je skvela ani uz netreba rikat. Je vhodna pro surfare zacatecniky. Dale jsme jeste projeli Tajung Aan beach - zase pecka, tam se hlavne kituje. Presne kvuli tomuhle jsme tady. Zatim suverene nejlepsi zastavka na nasi expedici. Pri jizde na skutru po zdejsich klikatych horskych silnickach nas jednou mirne vydesil asi dvoumetrovy had na silnici [syte zeleny, takze ustknuti by asi zdrave nebylo], kolem ktereho jsme ve vzdalenosti 30cm projizdeli. Jeho zdvizena hlava znacila tez jeho prekvapeni. Beznym prislusenstvim techto silnicek jsou opice, kravy a buvoli, proste jak na safari.

21.7.2015 - Kuta, Lombok

Stehujeme se do levnejsiho a hezciho ubytovani. Mame bungalow ve velke zahrade kousek od plaze. Den travime na jedne z objevenych plazi z predesleho dne - Selong beach. David si tady pujcuje surf a tri hodiny se pokousi surfovat [pozn. David - je to docela fuska a mam odreny bricho, kolena a kozy, ale aspon jednou si tu jeste surf pujcim]. Prichazi prvni nechut na asijske jidlo a davame si club sandwich s hranolkama. Bozi. Dnesni text jsme si museli nejdrive napsat do bloku a teprve nasledne jej prepsat do blogu, protoze tu maji brutalne drahy internet cafe [60kc za 60 minut - to jsou skoro dva sandwiche s hranolkama a velka voda].Pokud jsou v teto casti gramaticke chyby, tak se omlouvame, vzhledem k okolnostem jsme to po sobe prilis necetli.

Lamancha Home Stay - 150.000r se snidani

16.7.2015 - Ubud

Vcera jsme psali o skvelem ubytovani v Ubudu rezervovane na dve noci [alespon tak jsme se s panem domacim dohodli]. Rano jsme zde dostali luxusni snidani o nekolika chodech, behem ktere nam pan domaci rekl, ze se dneska musime odstehovat, protoze si nas pokoj zamluvil nekdo na booking.com a ze by dostal negativni komentar, kdyby te objednavce nevyhovel a ze se omlouva, ze nam nemuze dat ty dohodnute dve noci - cumeli jsme na nej jak puci, super organizace. Zaroven nam nabidl ubytovani vedle, se kterym jsme ho poslali do patricnych mist, protoze bylo docela hnusne. David sel tedy hledat nove ubytovani, ktere nasel asi za deset minut a nasledovalo oblibene baleni krosen. David zaroven pana domaciho pekne serval, ze takhle to teda nefunguje a ukecal alespon slevu. Prestehovali jsme se tedy kousek vedle, kde jsme meli prislib teple vody v koupelne - po vybaleni veci jsme ale zjistili, ze voda z umyvadla netece vubec a sprcha tece pouze studena, ale protoze jsme se nechteli cely den jen stehovat, zustali jsme. Pak jsme se konecne dostali k tomu, co jsme chteli a navstivili jsme Monkey Forest - takovy pralesni park plny opic. U vstupu Verca koupila banany, pricem ji hned jeden slohl zdejsi zkuseny makak, ktery presne na takove neznale panicky cekal. Vercu pekne vyskolil. Zbyvaly tedy ctyri banany. Nez Verca prisla k Davidovi, uz rozdavala dalsi banan - opicka pry hezky koukala. Protoze se David bal, ze banany zmizi nez se dostaneme do lesa, vyfasoval dva banany. Jedina moznost byla nosit je v kapsach. Opice lezly Davidovi po hlave a slidily po bananech - dve opice Davida odlakaly skokem na rameno a hlavu a treti zacla okusovat batoh, nacez David reagoval jejim vymrstenim do boku [batoh nikdo okusovat nebude!]. A takhle to probihalo asi hodinu a pul, co jsme byli v lese. Bylo to super a urcite doporucujeme, sli bychom sem hned znova. Pak jsme si dali opet luxusni obed v te mistni jidelne, jak jsme o ni psali vcera a nasledoval vylet na ryzove terasy, 10 km od Ubudu. Je to fajn vylet, jen u ryzovych teras bychom cekali i ryzi, ktera zde celkem chybela a byly tady jen zavodnene terasy v kopcich. I presto to stalo za to a nebyt tam asi miliardy turistu, bylo by to dokonale. Protoze se zitra chystame na miniostruvek [2,5km x 1,5km] Gilli Trawangan nakoupili jsme v mistnim supermarketu 0,7l rumu [pro Davida, Verca ma antibiotika - pozn. David "CHA CHA"]. Rum stal 300kc, a to byl nejlevnejsi :[[[. Verca nakoupila prvni suvenyry a David doufa, ze neskoncej u neho v krosne. Zitra v 6.00 vstavacka a v 7.00 odjezd na pobrezi a cekaji nas dve hodky plavby na Gilli, tak jdem radsi spat. Pokud bychom na Gilli nenasli internet cafe, ozveme se az z Lomboku, o terminech budeme informovat na hlavni strance.

Jaya bungalows - 150.000 r se snidani

Monkey forest - 30.000 r/os.

Taxi na rice terasse a zpet - 180.000 r